Penalta ve finále EURO, trofeje i cejch rebela. Co Bergerovi vzkázal ke kulatinám Šmicer?

Jeho letitému parťákovi Vladimíru Šmicerovi každou chvíli pípne telefon. „Páťa mi pořád posílá fotky krásných ryb z celého světa. Rybaření je jeho obrovská vášeň, cestuje za ní všude možně,“ vypráví Šmicer v narozeninovém videu pro Sport.cz.

Na zeleném jevišti z Bergera sršela energie, zato teď v poklidu vysedává u vody a trpělivě čeká na úlovek. Může u toho vzpomínat, má na co.

Na jedovaté střely z dálky svojí vytříbenou levačkou, což byla disciplína, na kterou měl patent. Nebo na to, jak ho coby teenagera legendární trenér Václav Ježek v roli manažera přetáhl ze Sparty do Slavie. Jak se zbavoval ostychu v Dortmundu a v šestadevadesátém s ním vyhrál bundesligu. Jak s parťákem Šmicerem dobyli Liverpool, kterému fandil od dětství.

A pochopitelně nejde vynechat památné tažení na EURO 96. Nezačalo to idylicky: Berger sice byl nejlepším českým střelcem v kvalifikaci, ovšem v prologu s Německem (0:2) dostal přednost Martin Frýdek. „Byla to chyba, Patrikovi jsem se omluvil,“ přiznal po letech trenér Dušan Uhrin. Berger s ním měl našponovaný vztah, což se dalo poznat i na slavné fotce ze zahrady hotelu Marriott v Prestonu, kde měli Češi během šampionátu základnu. Seděli proti sobě na zelených židličkách: Uhrin doprovázel slova rozmáchlými gesty, zachmuřený Berger se stulpnami vytaženýma pod kolena poslouchal.

Kdyby mu to Šmicer s agentem Pavlem Paskou na poslední chvíli nerozmluvili, popadl by sbalenou tašku a odjel z Anglie domů. Nakonec pomohl k senzačnímu postupu do finále –⁠ a v našlapaném Wembley proměnil vzpomínanou penaltu. Němci sice stihli bitvu o titul otočit, ale… „Nepočítalo se s námi, takže stříbro chutnalo jako zlato,“ vzpomínal.

Synovec sparťanské ikony Jana Bergera nikdy nešel přehlédnout – a nejen kvůli fešácky dlouhým vlasům. Dostal nálepku rebela: dost reprezentačních zápasů vynechal kvůli bojkotu v závěru Uhrinovy éry, vrátil se až po nástupu Jozefa Chovance. Fanoušci nechápali Bergerův brzký konec v národním týmu, když mu bylo teprve sedmadvacet. Chtěl ulevit prokletému pravému kolenu, doktoři mu ho museli osmkrát operovat. Některé detaily vysvětlil až po kariéře, s novináři se kromě obligátních pozápasových rozhovorů moc nebavil.

Mimochodem, s Karlem Poborským dodnes drží jeden unikát: v roce 1996 se podělili o vítězství v českém Fotbalistovi roku. Nikdy předtím ani potom se to nestalo. Tenkrát měl Berger ještě velkou část fotbalové cesty před sebou včetně pohádkové štace v Liverpoolu, s kterým během sedmi let dokráčel k šesti trofejím. Včetně triumfu v tehdejším Poháru UEFA (2001): v bláznivém finále se španělským Alavésem padlo devět gólů.

Dodneška válí za starou gardu Liverpoolu, se Šmicerem létají po všech kontinentech. A když jsou doma, vyrazí na milovaný golf. Vsaďte se, že Šmicer bude patřit k prvním narozeninovým gratulantům, na severním kraji Prahy v Dolních Chabrech bydlí kousek od sebe. „Ani po padesátce se nic nemění, jede se pořád dál,“ vzkazuje Šmicer, jenž měl kulatiny v květnu. „Hlavní je zdraví, bez něj nejde dělat nic. Všechno ostatní už Páťa má.“