Nejlepší česká fotbalistka Svitková: Ženský fotbal v Anglii? To je jiný vesmír!

Vyrůstala jsem fotbalově ve Viktorii Plzeň, kde jsem v sedmi letech začala hrát. Bohužel poté, co moji spoluhráči vyrostli do dorosteneckého věku, mi už nebylo umožněno s nimi trénovat. A protože jsem se potřebovala posunout, rozhodla jsem se přestoupit do Slavie Praha – už tehdy jsem věděla, že jednou chci hrát Ligu mistrů a vyhrávat tituly. Ve Slavii jsem nakonec strávila sedm let, získala pět titulů a třikrát si zahrála čtvrtfinále Ligy mistrů, přičemž se nám na domácí půdě podařilo uhrát remízy s nejlepšími ženskými týmy jako jsou Lyon, Wolfsburg nebo Bayern Mnichov. Poslední dvě sezony ve Slavii mě začaly sledovat anglické týmy, jedním z nich byl právě West Ham. Jeho trenér Matthew Beard byl se mnou pravidelně v kontaktu, zalíbil se mi jeho přístup a po konci smlouvy jsem se tedy přesunula do východního Londýna.

Bohužel pro mě tato sezona z pohledu zranění nebyla úplně šťastná, poprvé jsem se zranila na srazu národního týmu po druhém kole soutěže a poté čtyři kola před koncem. První zranění se nakonec vyvíjelo dobře a za měsíc jsem byla zpátky na hřišti, tohle druhé si bohužel vyžádalo i mojí první operaci v kariéře a měla bych být mimo čtyři měsíce.

Od prvního momentu, kdy jsem do klubu přišla, to pro mě byl jiný vesmír. Každý den v tréninkovém centru jsem si moc užívala. Je neuvěřitelné, na jaké úrovni je ženský fotbal v Anglii. Baví mě být profesionálkou se vším všudy. Celá sezona pro mě byla velkou výzvou, musela jsem se s hodně věcmi poprat a zažít nové situace, ale to mě jenom posunulo. Věřím, že tyhle zážitky zužitkuji v nové sezoně. Hlavně jsem se hodně zlepšila v angličtině, což je pro mě osobně největší úspěch.

Jako nejlepší zápas bych asi vybrala vítězství 5:0 na Readingu, kde jsme předvedli skvělý týmový výkon, a navíc se mi podařilo i vstřelit gól. Bohužel v následujícím utkání proti Aston Ville jsem se zranila, takže jsem na to již nemohla navázat. Je to škoda, protože jsem se cítila na hřišti velice dobře. Co se týče největšího zážitku, tak je to určitě možnost zahrát si na Old Trafford. I bez diváků byla atmosféra neskutečná. Obecně mi však diváci chybí – byli jedním z důvodů, proč jsem chtěla do Anglie, protože průměrná návštěva na ligu je přes 2000 fanoušků. Snad se toho už v další sezoně dočkáme.

V anglické lize je každé utkání vyrovnané a nemáte jistotu, že favorit neztratí. Co se týče největšího rozdílu, tak je to asi rychlost hry, na všechno je strašně málo času a je to hodně fyzicky náročné. Pokud chcete uspět, musíte na to být připraveni. Dalším odlišným faktorem je to, že je liga plně profesionální, tréninky máme kromě jednoho dne v týdnu denně, většinou dvoufázové, někdy i třífázové. Zápasy se hrají dva měsíce stylem středa-neděle, takže tělo nemá dostatek času zregenerovat, proto je extrémně důležité se o sebe starat, abyste se nezranili. Je určitě potřeba na to být i psychicky dobře připravená a obětovat fotbalu všechno.

Myslím si, že v Česku není ženský fotbal brán skoro vůbec. V Anglii je to na jiné úrovni, ale určitě i tady je prostor pro zlepšení. Například, když se hraje ženské utkání, tak je připravené klasické předzápasové studio, ve kterém jsou většinou bývalé hráčky nebo trenérky a rozebírají zápas do detailu. Zároveň běží i jednou týdně speciální pořad jen o ženském fotbale. Navíc od příští sezony se bude vysílat na Sky Sports minimálně 35 zápasů plus další budou stále na BBC, což je opravdu velký mediální záběr. Nicméně, i v Anglii jsou vidět velké rozdíly mezi mužským a ženským fotbalem a některé týmy v první lize nemají dostatečné podmínky pro vytvoření optimálních podmínek pro všechny hráčky.

Bohužel se s kluky nepotkávám, jelikož máme jiné tréninkové centrum, oni mají svoje pro A tým a my jsme společně s klučičí U23. S Tomášem si občas napíšeme a s Vláďou jsem se nedávnou potkala v našem tréninkovém centru, jelikož tam fotili nějaké věci pro sponzory. Každopádně už se nemůžu dočkat, až jim budu moci fandit v příští sezoně na London Stadiu.

Kvůli koronaviru jsem si to ještě ani pořádně nestačila zažít, jelikož většina věcí byla zavřených. Ale díky svému psovi mám velký přehled o všech parcích v okolí. Osobně mě uchvátil Richmond park a Greenwich, odkud je nádherný výhled na celé centrum Londýna. V samotném centru jsem byla asi dvakrát, ale pouze v rychlosti, moc jsem se nezdržovala.

Myslím si, že je to měsíc od měsíce lepší. Už mi nedělá problém i sledovat filmy bez titulků a rozumím hlavním věcem v kabině. Určitě je pro mě pořád těžší rozumět odlišným přízvukům angličtiny, například australská angličtina je pro mě těžká a nějaký typický londýnský akcent také není v rychlosti jednoduché pochytit. Měli jsme letos v týmu střídavě 12 různých národností, takže od každého to zní malinko jinak, a když mluví jedna přes druhou, tak je těžší se v tom vyznat. Přes dovolenou se na to ale ještě zaměřím, abych se vrátila ještě v lepší pohodě a neměla problém s komunikací.

Ještě jsem neměla tu čest, že by mě přímo někdo poznal, ale věřím, že v příští sezoně si o tu pozornost víc řeknu. Nicméně moje sousedka mě pravidelně informuje, že její kamarád je velký fanoušek West Hamu a pravidelně jí o mně podává reporty.

Překvapilo mě, jak jsou všichni milí a snaží se vám pomoci a vyjít vstříc. Samozřejmě mě taky překvapily ceny služeb v Londýně nebo třeba poplatek za vjezd do centra města. A řekla bych, že jsou dost velcí byrokrati – zařídit si třeba paušál je pro cizince docela náročné, pokud ještě nemá vyřízený třeba bankovní účet. Ten si ale běžně nemůžete zřídit bez anglického telefonního čísla.

Asi to jen tak nepřebolí. Mým snem odmala je zahrát si s reprezentací na finálovém turnaji, teď jsme k tomu měli nejblíž, ale asi jsme na to ještě nebyly připravené a osud tomu nepřál. Pořád ale věřím, že se mi to podaří, třeba už v následující kvalifikaci na mistrovství světa v Austrálii a na Novém Zélandu.

Myslím si, že máme velmi kvalitní tým. Kluci předvádí skvělé výsledky. Mrzí mě zranění několika klíčových hráčů, ale i tak si myslím, že mají velkou šanci na úspěch. Doufám, že budu mít možnost se podívat na nějaký jejich zápas naživo.

Momentálně jsem v Česku, protože mám studijní povinnosti na VŠE, ale jakmile splním všechny zkoušky, pojedu zpátky do Anglie, takže bych na turnaj už měla být tam. Na odpočinek mi nezbyde čas – až se vrátím, budu pokračovat v rehabilitaci, abych byla co nejdříve připravená na začátek sezony.

V klubu jsme dostali navíc dres, který jsme měli jako speciální edici v říjnu na podporu prevence v boji proti rakovině prsu. Už delší dobu jsem v hlavě měla myšlenku, že bych chtěla zorganizovat nějakou sbírku a někomu pomoci. Tohle byla ideální příležitost, jak začít. Doufám, že se povede vybrat co nejvíce prostředků, a určitě bych v podobných akcích chtěla pokračovat. Jelikož kluci jsou úplně skvělí a nevadilo jim dres podepsat, využila jsem toho a věřím, že to pomůže k vybrání většího obnosu.

Díky Instagramu Martiny Pártlové jsem narazila na organizaci Maminy s rakovinou, která je shodou okolností v Plzni. Zakladatelka této organizace si prošla neskutečnou zkouškou života, a zároveň se rozhodla pomáhat lidem ve stejné situaci. Její příběh mě dojal o to víc, že jsme skoro stejně staré a ona se s tím dokázala neskutečně vypořádat. Přála bych si, abych jí dopomohla k tomu, aby se o organizaci více vědělo a více lidí by tak mohlo pomoci nejen přes tuto aukci, ale třeba i přímou finanční podporou.