Článek
Klíčový moment rozstřelu nastal ve druhé z pěti sérií. Dango Ouattara z Brentfordu byl jediný, kdo v celém penaltovém přídavku nedal, Panenkova verze pokutového kopu selhala, nešťastník otráveně mířil do středu hřiště. Brankář Hammers Alphonse Aréola udržel nervy na uzdě, nikam se bezhlavě nevrhal a pohodlně lehký oblouček zachytil.
Všichni ostatní se trefili, West Ham na penalty vyhrál 5:3. Brentford truchlil, mnozí fandové proklínali penaltového nešťastníka. Ne tak trenér. „Vůbec mě to nerozčiluje. Nejjednodušší věc, která se může fotbalistovi přihodit, je nedat penaltu. To je hned. Na takové scéně vyžaduje neuvěřitelnou odvahu proměnit pokutový kop,“ vžíval se do role exekutora kouč Brentfordu Keith Andrews.
Tvrdil, že nesnáší to, co se občas děje kolem hráčů, kteří penaltu nepromění. „K provedení je potřeba velká odvaha. Je samozřejmě snazší radši penaltu vůbec nekopat, než na ni jít. Když se to povede, okolí šílí. Ale hráči jsou zesměšňováni, pronásledováni, když to nevyjde. Myslím, že je to nechutné,“ zastával se útočníka z Burkiny Faso Andrews.
Sám český autor dávné kulišárny, která ho proslavila ve finále ME 1976 v Bělehradě, opakovaně připomínal, že střelec riskuje, že se mu okolí vysměje více než komukoli jinému, když to nevyjde. A podobným směrem se ubíraly úvahy v britských médiích.
„Je absurdní se smát. Danko bude mít ode mě a všech kolem maximální podporu,“ namítl hned Andrews.
Hodnocení přicházelo ze všech stran. „(Ouattara) vypadal tak sebevědomě, zdálo se, že má naprostou kontrolu nad situací. Ale nechcete teď toho kluka kárat, snad už se mu to nestane,“ přemítal o neproměněné penaltě v televizi TNT bývalý útočník West Hamu či Chelsea Joe Cole.
Někdejší záložník Tottenhamu Glenn Hoddle dodal: „Myslím, že mu hlavou probíhaly tisíce myšlenek. Asi bude litovat, že nakonec vyzkoušel Panenku.“
Když tento riskantní kousek nevyjde, je nejen podle autorů článku na webu BBC Sport, jeho exekutor takřka automaticky vystaven přísnějšímu hodnocení okolí, než kdyby se mu nepovedla ostřejší střela někam do rohu branky.
„Lidé budou nadávat, protože to vnímají jako něco trochu jiného,“ řekl BBC Sport bývalý útočník Bristolu a Swansea Lee Trundle, který kdysi jako profesionál nikdy nezvolil kop podle Panenkova vzoru. Dělal to úspěšně až při poloprofesionálním závěru kariéry.
Statistiky podle článku BBC přitom ukazují, že pálit do středu i na vrcholné scéně ve skutečnosti může být ta správná cesta, ať už se jedná o Panenkův oblouček nebo o ostrou ránu. Na mistrovství světa (od roku 1966) a Euru (od roku 1980) se do sítě dostalo 84 % takových kopů. Pro srovnání: 78 % kopů doleva a pouze 74 % doprava.
Jaký je myšlenkový proces před volbou Panenkovy varianty? Je to instinktivní rozhodnutí, nebo něco, co je předem naplánováno? „Jde o to, jak se hra vyvíjí,“ připomíná Trundle. „Chce to opravdu hrát v zápase dobře a mít sebevědomí. A samozřejmě, čím později tahle situace přichází, je to pro střelce lepší, protože to už brankář riskuje a obvykle se vrhne někam do strany. Nezůstane stát veprostřed,“ soudí bývalý anglický fotbalista.
Antonín Panenka proslulým dloubákem do středu branky zařídil triumf Československa právě až v úplném závěru rozstřelu ve finále mistrovství Evropy v roce 1976. Německý brankář Sepp Maier smutně koukal u tyče na radující se chumel Čechoslováků. Zápas proti úřadujícímu evropskému mistrovi Německu skončil v Jugoslávii po prodloužení také 2:2 a o vítězi rozhodla penaltová loterie. A v ní to bylo také 5:3. Jenže Panenkův pokus přišel až na úplný závěr. Maier nezadržitelně letěl k tyči, míč do sítě.
Panenku pak úspěšně napodobovala a napodobuje řada hvězd: Andrea Pirlo, Thierry Henry, Francesco Totti, Lionel Messi…
A Ouattara pro změnu není zdaleka jediným významným hráčem, jehož oblouček gólem neskončil. Naposledy se na vrcholné scéně v lednu snažil Brahim Díaz tímhle způsobem zajistit Maroku triumf na africkém šampionátu. Jeho pokus nevyšel, mistry se stali Senegalci.
