Článek
Dvacetiletý mladík s lehce rozcuchanou ofinou patří mezi základní stavební kameny také v reprezentační jednadvacítce. Výrazná gesta nebo velké proslovy od Konečného sice čekat nelze, úsměv ho ale zdobí od ucha k uchu.
Vypadá to, že jste aktuálně ve velké pohodě.
Máte pravdu, cítím se dobře. Sbírám minutáž ve Slavii, teď jsem s kluky v reprezentaci, kde máme všichni jeden cíl, dostat se na Euro. Nálada tedy musí být dobrá.
I po zápase s Ázerbájdžánem?
První poločas jsme hráli celkem dobře, vytvořili si nějaké šance a měli jsme možnosti zlomit duel v náš prospěch. Přišel ale nešťastný gól a už to pak od nás nebylo ono. Nic se ale nemění, musíme vyhrát s Bulharskem, abychom měli jistou baráž.
Neříkáte si někdy, že jste neustále házen do vody?
(Usměje se) Asi bych to takhle neřekl. Zkrátka vždy nastane nějaká situace a padne to na mě. Já jsem rád, že můžu hrát těžké zápasy, a beru si z nich cenné zkušenosti. Hození do vody by asi vypadalo jinak, jelikož jsem každý den v tréninku a čekám prostě na jakoukoliv šanci.
Dost vám pomohlo i hostování v Pardubicích, že?
Byl to skvělý rok, měli jsme skvělý kolektiv. Postupně, jak se zlepšovala hra i výsledky, mi to dalo spoustu nových a cenných zkušeností.
Na východě Čech o vás stáli i nyní. Byla ale volba setrvat ve Slavii jasná?
Věřil jsem si, že na to mám! Samozřejmě jsem to probíral s nejbližšími, musel jsem se rozhodnout, ale ono se to ve výsledku vyvrbilo samo. Půl roku určitě strávím ve Slavii a co bude dál, uvidíme.
Hned v prvním kole proti Slovácku přišla vedle povedeného výkonu i červená karta. Jak se na ten moment díváte zpětně?
Na Slovácku se nám zápas celkově týmově povedl. Byl jsem rád, že jsme hned od začátku sezony dostali šanci všichni hráči, kteří byli třeba mladší a absolvovali soustředění. Je fakt, že ta červená na konci byla zbytečná. Na druhou stranu si stojím za tím, že šlo spíše o oranžovou či žlutou. Už je to ale nějaký čas zpátky.
Nemáte pocit, že celkově jsou vaše výkony a momenty ve Slavii jako na houpačce?
Asi ano, ale myslím, že výkony nebyly špatné. Beru to tak, jak to je. Prostě jdu zápas od zápasu a chyby k tomu patří, i vzhledem k mému věku.
Pak přišlo další vyloučení, tentokrát v zápase Ligy mistrů s Lens. Jak to s vámi zamávalo?
Jasně, že mi bylo hrozně a bylo mi to moc líto. Kdyby se to nestalo, zápas mohl mít jiný průběh. První poločas vypadal dost slibně, sledoval jsem ho ještě z lavičky a pak jsem se dozvěděl, že jdu na hřiště. Věřím, že ještě výhra v Lize mistrů přijde.
Jak reagovali spoluhráči?
(Usměje se) Dostalo se mi obří podpory od všech. Jsem jim za to neskutečně vděčný.
Premiéru v Lize mistrů jste si asi představoval jinak.
Snil jsem o tom odmalička. Člověk si takové momenty samozřejmě maluje. Že to přišlo zrovna v tuhle chvíli, za to jsem samozřejmě rád a cením si toho, i když to k mé smůle byl hodně krátký debut. Teď chci přidávat další zápasy za Slavii, protože nastoupit v Lize mistrů za tým, který vás vychoval, je speciální. I když jsem si to bohužel nemohl prožít úplně naplno.
Od realizačního týmu ale cítíte velkou důvěru, že?
Určitě. Ukázalo se to nasazením do velkých zápasů, jako bylo třeba derby.
A máte nějaký příslib do budoucna? Nebo je jisté setrvání zatím jen na půl roku?
Už jsme se o tom bavili, ale fotbal je prostě nevyzpytatelný a nikdy nikdo neví. Na někoho třeba přijde nabídka nebo může přijít zranění, byť si to nikdo nepřeje. Je tam strašně moc proměnných a situace se může změnit z měsíce na měsíc. Až čas tedy ukáže, jaké bylo rozhodnutí zůstat ve Slavii a zda tomu tak bude i dál.
Stále je vám jen dvacet let. Jak se vypořádáváte s tlakem?
Hlavně sám, všechno si analyzuju. Vyhovuje mi, že si situace řeším v sobě. Samozřejmě třeba po zápase s Lens to nebylo jednoduché, ale tím, že jsme hned hráli v Teplicích, jsem se musel rychle přenastavit. Neříkám, že to je vždy jednoduché, ale pro tým to prostě musím zvládnout.
Když se na to ale podíváme z druhé strany, váš vzestup je hodně rychlý.
(Usměje se) Určitě je to hezké. Cítím u sebe fotbalový vývoj a věřím, že budu pokračovat takhle i dál. Snad budou přibývat starty, zkušenosti a povede to k té nejlepší kariéře.
Jaké jsou vaše sny, když zmiňujete velkou kariéru?
Snažím se být v tomhle pokorný. Musím na sobě pracovat každý den, soustředit se teď na Slavii a neřešit nějaké velké sny do budoucna. Tím neříkám, že je nemám a že si na ně nevěřím. Určitě koukám směrem k top pěti ligám a reprezentaci.
Vzhledem k nové éře národního týmu pod trenérem Santim Deniou je nyní nominace do áčka velkou motivací, ne?
Každá nominace je nějakým způsobem odměna, jinak tomu není ani u jednadvacítky. Zápas proti Chorvatsku jsem neviděl celý, protože jsme přejížděli na hotel, ale viděl jsem rukopis nového trenéra. Jsou tam i kluci, kteří byli s námi v jednadvacítce. Je tedy vidět, že cesta do A týmu tam určitě je.
Problém by vám asi nedělalo ani ocitnout se mezi zkušenějšími mazáky, což ve Slavii moc dobře znáte, že?
Máme skvělou partu. Už když jsem se poprvé dostal do týmu, měl jsem u sebe někoho v mém věku. O to jednodušší to samozřejmě bylo. Vždy tam mám někoho, s kým se bavím víc, ale celkově všichni držíme při sobě, podporujeme se a myslím, že chemii máme na vysoké úrovni.
Jaký jste vy v kabině?
Mám přirozeně v povaze, že nejsem hned tak moc komunikativní. Musím si vždycky na všechno zvykat. V béčku, kde hrají samí mladí kluci, to bylo snazší. Určitě jsem nebyl tak výrazný v kabině a myslím, že ani teď nejsem. Postupem času se to ale zlepšuje. Všichni se mi snaží pomoct.
Problém vám nedělá ani angličtina, která je v kabině hodně rozšířená?
Jsem na tom dobře, domluvím se a rozumím všemu. Máme skvělé zahraniční kluky a většinou se snaží naučit česky, nebo komunikují v angličtině bez problémů.
Už je někdo na úrovni takového Simona Deliho, který bavil fanoušky svou češtinou?
(Rozesměje se) Třeba teď Wiktor Nowak, který pochytává spoustu věcí. Samozřejmě je to pro něj jednodušší, když je z Polska. Snaží se, dělá si z toho srandu. Jinak ale dost záleží, spousta kluků je nových a čeština není jednoduchý jazyk.
