Hlavní obsah

Šín o prvním roce v Nizozemsku: Chodil jsem domů naštvaný. Nečekal jsem, že to bude tak náročné

Očekávaly se od něj velké věci v zahraničí. Supertalentovaný mladík, opora fotbalového Baníku, člen reprezentační jednadvacítky, a navíc psychicky odolný kluk, který se vyléčil z nádorového onemocnění. Jenže první rok v Nizozemsku rozhodně nebyl procházkou růžovým sadem. „Nečekal jsem, že to bude tak náročné,“ přiznává Matěj Šín v rozhovoru pro Sport.cz.

Foto: Profimedia.cz

Matěj Šín v dresu Haagu

Článek

O své kariéře, mimofotbalovém životě či milovaném Baníku se sympatický blonďáček rozpovídal na srazu jednadvacítky v Dříteči u Pardubic. V luxusním golfovém resortu se družina trenéra Michala Bílka chystá na klíčový duel kvalifikace o mládežnické mistrovství Evropy v příštím roce, které se uskuteční v Srbsku a Albánii.

A Šín samozřejmě dorazil, jak bylo rozhodnuto už na začátku kvalifikačního cyklu, v pozici kapitána týmu.

Do reprezentačního dresu jste se klasicky dost těšil, že?

Velice. Byl jsem moc rád, že jsem se dal i zdravotně dohromady. Mohl jsem být nominován a nastupovat za národní tým si moc užívám.

Nevystřízlivěl jste z toho nadšení po remízovém zápase s Ázerbájdžánem?

Tak bych to neřekl. Celou dobu jsme je tlačili, bohužel jsme ale v první půli neproměnili šance. Ve druhém poločase jsme si už takový tlak nevytvořili. Je ale fakt, že proti takovému týmu bychom měli dominovat. Určitě panuje velké zklamání.

Čím si dokážete vysvětlit, že jste soupeře o poznání menší kvality nepřehráli?

Někdy je to o štěstí soupeře, jindy zase máte vy smůlu. Oni měli ve finále jednu pořádnou akci, z níž dali gól, a pak se nám zkrátka ubránili. Ano, měli nějaké brejky, ale ve finále jsme měli konstantní tlak my.

Není problém obecně v herním pojetí?

Výstavbu jsme zvládali, soupeř nás nepresoval. Jednalo se čistě o finální fázi a hru s míčem na soupeřově polovině. A máte pravdu, že se nám příliš nedařilo.

Jaký dojem na vás udělal národní tým pod trenérem Santim Deniou?

Byl jsem z toho nadšený. Přesně jde vidět, že ti kluci to umí a že to jde.

Cítíte, že český fotbal kráčí po správné cestě už od mládeže?

To už je jiná otázka a zřejmě na někoho jiného. Myslím si ale, že kdybychom se podívali na zápas nároďáku, tak jsem viděl obrovské zlepšení proti hře na mistrovství světa.

Když odbočíme od reprezentace, jak se po přesunu z Alkmaaru do Haagu cítíte?

Jsem naprosto nadšený. Příprava samozřejmě byla těžká v tom smyslu, že jsem byl zraněný. Urval jsem si vazy v kotníku, takže nebyl prostor udělat dobrý dojem na trenéra v AZ. Vyhodnotili jsme si tedy, že bude mé hostování nejlepší pro obě strany.

Foto: Vlastimil Vacek, Sport.cz

Matěj Šín ještě v dresu Alkmaaru během utkání Konferenční ligy proti Spartě.

Proč zrovna Haag?

Jsem za to rád. Furt je to holandská liga a minutáž by tam snad měla být větší, než bych dostal v Alkmaaru. Všechno dobře dopadlo, byť byly i jiné nabídky, které bych však nerad rozebíral.

V Haagu jste se potkal s Yanickem Eduardem a Janem Žambůrkem. Lákala vás právě i spolupráce s nimi?

Šlo spíše o bonus. Lákadlem bych to nenazval. Spíše mě zlákal styl fotbalu, trenér a celkové nastavení klubu.

Když se vrátíme o rok zpátky, jak vnímáte zpětně svůj odchod do Nizozemska?

Za mě šlo o vynikající krok. Neskutečně mi to otevřelo oči, vidím fotbal jinak a chápu ho daleko víc. Snažím se využívat veškeré informace a dovednosti, které jsem se naučil v AZ v trénincích a zápasech, které jsem odehrál.

Můžete být konkrétnější, v čem vám zahraničí otevřelo oči?

Extrémní náročnost ve všech ohledech, od maličkostí až po obecné vnímání fotbalu. Člověk nyní vidí prostory, kam se dá nacentrovat nebo dát krátká přihrávka. Vidí vzorec, ze kterého lze vytěžit maximum. Zdokonaluji se v situacích jeden na jednoho, v rychlosti a obecně v odvaze.

Už jste si stihl osahat nizozemskou ligu. V čem vnímáte hlavní rozdíly oproti české?

Rozdíl je samozřejmě obrovský. Všechno se hraje po zemi, hodně se kombinuje. Pro diváka je to určitě daleko lepší, jelikož se dívá na útočný fotbal, hraje se nahoru dolů.

Jaká jsou očekávání od vašeho hostování?

Máme všechno nastavené se sportovním ředitelem AZ. Jinak hlavním cílem je udržet Haag v lize. Pro mě určitě mít minutáž, odehrát celou sezonu a potom se vrátit na přípravu.

Dokázal jste si představit, že aklimatizace v zahraničí bude tak složitá?

Upřímně? Nečekal jsem to a několikrát byl hodně naštvaný. Když člověk nehraje, je daleko horší se ukázat. Bylo to tedy těžké, ale zbývalo mi jediné – dál makat v tréninku a ukázat, že jsem ta nejlepší volba. Čas určitě přijde, nikdy jsem ale přestupu nelitoval.

Když jsme zmínili náročný první rok v Nizozemsku, jak se vy osobně psychicky vyrovnáváte s tlakem?

Využívám služeb sportovního psychologa, který mi hodně pomohl. Snažím se přemýšlet nad věcmi, které jen já sám ovlivním. Naopak ostatní věci se snažím vypustit. Člověk neovlivní, zda ho trenér má či nemá rád nebo zda se někomu zrovna daří či nedaří. Zřejmě by vše vypadalo jinak, kdybych si neprošel nemocí (v roce 2022 úspěšně překonal rakovinu varlat, pozn. red.). Naučilo mě to přemýšlet jinak, ale furt jsem normální kluk, který domů občas chodil naštvaný, byl jsem nepříjemný.

Jak to s vámi zvládá přítelkyně v takových momentech?

(Rozesměje se) Záleží, ale když jsem byl zraněný během letní přípravy, tak to se mnou měla opravdu náročné. Byl jsem furt nevrlý a nedalo se se mnou vydržet. Všechno jsme ale zvládli a už je to za námi.

A jak si obecně užíváte život v Nizozemsku?

Zatím super, jsme nadšený. Teď sice v Haagu nebydlím, zůstávám v Amsterdamu, jelikož dojezdová vzdálenost je v pohodě. Město jsem si ale zamiloval. V Haagu je naprosto všechno, co člověk potřebuje a chce.

Už se dokážete domluvit v místním jazyce?

(Rozesměje se) Na normální konverzaci to není. Na hřišti ale holandsky mluvím a rozumím spoustě věcí. Kdybychom si měli pokecat čistě o fotbale, tak bych to asi zvládl. Jde o mix němčiny a angličtiny, dá se to v pohodě naučit.

Máte tedy talent na jazyky?

To nevím. Myslím, že možná lehce ano, ale spíš se nebojím mluvit. Chvíli mi nevadí být za blbce, když třeba něco řeknu špatně. Ve finále je to ale nejlepší cesta, jak se naučit.

Když se na závěr vrátíme domů. Sledujete stále Baník?

To si pište. Je to lepší než minulou sezonu, ale furt to není to, co fanoušci zažívali, když jsme tam hráli my poslední dva roky a skončili jsme třetí a čtvrtí. S přítelkyní ale koukáme na každý zápas.

Máte pro současné výkony nějaké vysvětlení?

Nevím, jak bych to popsal. Sleduje se mi to hodně blbě jako fanouškovi. A chápu kluky, že to nemají snadné, když na ně padla deka. V Baníku je obrovský tlak a je náročné podávat kvalitní výkony konzistentně týden co týden.

Věříte, že je správnou volbou trenér Skuhravý?

Ve finále ukáže až čas. Myslím si však, že ano. Co jsem slyšel od kluků, se kterými jsem v kontaktu, je to náročný trenér. Doufám, že se klub pod ním zvedne.