Článek
„Jsem v Česku spokojený, mám skvělou ženu i děti. Máte dobré pivo, jen knedlíky mi nejedou,“ říká s úsměvem 45letý Róth v rozhovoru pro Sport.cz, ve kterém vzpomíná na začátky v Česku, na „učitele“ češtiny Milana Petrželu, a také prozrazuje, jestli v nedělní přípravě v Budapešti bude držet palce Maďarsku nebo Česku.
Máte v paměti den, kdy jste v roce 2005 dorazil na Slovácko?
Určitě mám. Pár dnů předtím jsme v maďarské lize hráli s Lombard Pápa proti Ferencvárosi. V poločase jsme prohrávali nula tři, do kabiny přišel majitel klubu a řekl nám, ať ve druhé půli aspoň neděláme ostudu. Dal jsem hattrick, zápas skončil remízou. Druhý den mi volal manažer, jestli bych nechtěl zkusit českou ligu ve Slovácku.
Co jste odpověděl?
Ty bláho. (směje se) Ba ne, tenkrát něco maďarsky. Nevěděl jsem úplně, kde Uherské Hradiště leží, ale nakonec jsem kývnul. Přišli se mnou tenkrát na zkoušku i nějací Brazilci, trenér Molnár si nechal mě.
Pral jste se s jazykem?
Neuměl jsem česky ani slovo. Asi jako Češi, když slyší maďarštinu. Půl roku jsem seděl doma sám, s klukama jsem nikam nechodil. Tahali mě sice na kafe, na večeře, jenže co bych tam dělal? Jen seděl. Časem jsme si ale koupil slovník a začal se učit. Spoluhráči mi hodně pomohli, nejvíc Milan Petržela. Vzal si mě na starost, byl mým učitelem češtiny. Tenkrát byl ještě mladý cucák.
Ale trochu i neřízená střela.
Proto si taky vybral mě, nebyl jsem úplně nejhodnější. (smích) Ale všechno, co jsme prováděli, bylo s rozumem. Na Slovácku to byly hezké doby. Pod trenérem Levým jsme skončili sedmí, což byl tehdy obrovský úspěch. Když odešel do Plzně, vzal si mě s sebou. Moje nejlepší angažmá ale bylo v Bohemce, kde jsem byl skoro dva roky.
Sparťan Lačný (vlevo) v souboji s Róthem z Bohemians 1905.
Sedělo vám rodinné prostředí u Botiče?
Stoprocentně. Bydlím u Plzně, snad na mě nebudou fanoušci Viktorky naštvaní. Jenže tenkrát chodily do Štruncových sadů na ligu sotva dva tisíce, kdežto v Ďolíčku i ve druhé lize klidně šest sedm tisíc diváků. Nádhera. Fanoušci Bohemky jsou úžasní. Ale Plzeň mám taky rád, našel jsem si tam manželku.
To už jste musel válet česky.
Ani ne. Stačilo nám, že jsme se na sebe koukli a bylo hotovo. (smích) Jsem rád, že jsem se tehdy rozhodl jít na posezení s týmem po sezoně, ačkoli jsem tam původně jít nechtěl. Plzeň mi nechtěla prodloužit smlouvu, byl jsem v béčku a vlastně na odchodu. David Limberský a další kluci do mě tak dlouho hučeli, až jsem nakonec podlehl a šel s nimi. Od toho dne jsme se ženou spolu.
Zůstal jste v Česku i kvůli manželce?
Na začátku jsme neplánovali, co bude. Že zůstaneme v Česku jsme se rozhodli až za nějaký čas. V Maďarsku mám syna, ale zakotvili jsme tady. Mám nádhernou ženu, máme spolu dvě krásné dcery. Jsem moc spokojený.
Lze srovnat povahově Maďary a Čechy?
Přijde mi, že máme hodně společného. Jen Maďaři jsou trošku horkokrevní. Mám blízko k oběma národům. Teď v neděli se podívám v klidu na zápas v Budapešti, držet palce nebudu ani jednomu týmu. Ať je utkání zajímavé pro fanoušky.
Nechybí vám pověstná maďarská kuchyně?
Musím říct, že knedlíky k životu nepotřebuju. Ani ke kachně. Dám si kachnu raději s hranolky. Žena je naštvaná, jak je tohle možný, ale knedlíky fakt nemusím. Jedině karlovarské.
Jak si stojí guláš po česku oproti maďarskému?
Guláš máme určitě lepší v Maďarsku. Vaříme ale tady doma kotlíkový guláš, dáváme do něj originál maďarské ingredience. Je vynikající. K němu si dám plzeňský pivo, nemá chybu.
Musel jste si na český národní nápoj zvykat?
Upřímně můžu říct, že když jsem hrával první ligu, pivo jsem ochutnal. Ale opravdu jen málo. Teď mi plzeňská dvanáctka hodně chutná. Stejně jsem to měl se slivovicí, kterou mi nabízeli na Slovácku. Panáky jsem v profesionálním fotbale nepil, ale teď už je jiná doba. Moravskou slivovici si dám rád.
Profesionální fotbal jste opustil před lety, nicméně na nižší úrovni jste nadále aktivní. Jak se vám v dresu Železné rudy daří?
Dřív jsem hrával pravidelně, zdravotní stav ale už občas není ideální. Jednou hraju, potom dvakrát stojím. Stihl jsem v této sezoně zatím dva zápasy. Jsem pořád v útoku, dal jsem osm gólů. Takže docela slušný. Kvůli absencím jsme ale v tabulce střelců druhým, což mě štve. Budu to muset teď o víkendu zase dohnat.
