Článek
Ví proč. Pravděpodobnost, že San Marino neprohraje se Slovinskem a české reprezentaci se tak při předpokládané výhře nad Iry otevře cesta do baráže, je asi stejná, jako že Ladův hrusický kostelíček bude prohlášen za jeden ze sedmi divů světa. Anebo že se Bobošíková stane prezidentkou, s čímž už jedna z tuzemských sázkových kanceláří také přišla...
Přesto stojí za to připomenout, že se zázraky rodí. A dokonce i outsideři všech outsiderů ze San Marina figurující v žebříčku FIFA až ve třetí stovce hodnocených zemí se jednou za deset let o nějaký postarají. V třiadevadesátém roce třeba dokázali uhrát v kvalifikaci o postup na mistrovství světa 1994 bezgólovou remízu s Tureckem. O osm let později zase ukopali nerozhodný výsledek 1:1 v Lotyšsku v kvalifikaci o MS 2002. Teď už uběhlo dalších osm let, takže nastal čas, aby se o další zázrak zázraků postarali!
| Zázračné výsledky San Marina | ||
| 1993 | San Marino-Turecko 0:0 | kvalifikace MS 1994 |
| 2001 | Lotyšsko-San Marino 1:1 | kvalifikace MS 2002 |
Ostatně, i česká reprezentace už podobné vzpoury fotbalových trpaslíků zažila. Trenér Hašek by třeba mohl svým svěřencům vyprávět o tom, jak ho až z japonské Hirošimy povolal tehdejší kouč národního týmu Dušan Uhrin ke kvalifikačnímu zápasu na Maltě, on z druhého konce zeměkoule přiletěl a asistoval v říjnu čtyřiadevadesátého u bezgólové remízy, která byla jeho reprezentační derniérou. Další blamáže v bojích o EURO 96 na hřišti Lucemburska, kde český tým prohrál gólem Hellera z předposlední minuty, byl naštěstí ušetřen.
„Hrozná ostuda, jak jsme tam dostali na prdel. Celý zápas jsme je mleli, měli šanci za šancí, kopali snad třicet rohů, ale gól ne a ne dát. Dvacet minut před koncem mě poslal trenér na plac místo Skuhravého, jenže já na tom byl stejně jako ostatní. Taky jsem se netrefil... A v poslední minutě nám ten jejich frajer utekl, dal gól a všechno se zdálo v tu chvíli ztracené. Nezapomenu na trenéra Uhrina, který na tom pidistadiónku střídavě zeleněl, blednul a šedivěl a tehdejšího šéfa našeho fotbalu Chvalovského rázujícího chodbou a sršícího blesky a hromy,“ vzpomíná na nejpotupnější výprask české reprezentace tehdejší kanonýr Radek Drulák, mimochodem právě v roce 1995 vyhlášený Fotbalistou roku.
Nakonec se ale všechno v dobré obrátilo, neboť zdánlivě zpackanou kvalifikaci pomohli Čechům zachránit Bělorusové, kteří senzačně porazili hvězdný tým Nizozemska. Uhrinův výběr se do Anglie dostal a za La Manchem v roli naprostého outsidera vítězně kráčel až k finálovým branám lodýnského Wembley.
A pak že se zázraky zázraků ve fotbale nedějí...
