Článek
Mohuč (od našeho zpravodaje) - Když ho Koubek kontaktoval, Kliment hned tušil, o co půjde. „Říkal jsem si, že nevím, kvůli čemu jinému by volal,“ pousmál se kapitán Sigmy. „Ale od samého začátku nebyla nominace jasná. Komunikovali jsme spolu dva tři týdny, jak říkal trenér. Konzultovali jsme můj stav. Nakonec se to vyhodnotilo takhle,“ řekl Kliment, jenž dostal přednost například před Tomášem Čvančarou ze Celticu.
Co jste na nominaci říkal?
Jasně, že mě to těší. Každého hráče by to potěšilo. Reprezentace vždy byla a je nejvíc. Jsem rád, že tam můžu být.
Jak probíhalo usmiřování s trenérem Miroslavem Koubkem?
Usmiřování… Myslím, že jsme v pohodě. Žádné usmiřování neproběhlo. Už když jsme se v rámci nějaké rehabilitace viděli v Plzni, povídali jsme si. Čas věci odplaví. V tomhle je to v pohodě. Myslím, že to není o našem vztahu, ale o mém vztahu k reprezentaci.
Je fajn cítit, že si trenérský štáb reprezentace myslí, že jste bezproblémový?
Určitě tomu napomohlo, že jsem v reprezentaci v minulosti byl. Lidé, kteří tam pracují, mě poznali a vědí, jaký jsem.
Velkým měřítkem měly být zápasy v Evropě. Myslíte, že vám pomohly?
Nevím, jestli je to větší měřítko, spíš to vyšlo ze situace. Byl jsem třeba trošku nakopnutý, tak jsem domácí utkání nehrál. Je těžké zvládat zápasy po třech dnech i pro dvacetileté kluky, natož pro mě. Cítil jsem se v Evropě dobře, je to něco jiného než liga. Když to řeknu trošku blbě, víc si zahrajete fotbal, který je lehce koukatelnější. Šancí jsme si sice moc nevytvořili, to je proti těmto evropským týmům vždycky strašně těžké. Ale myslím si, že jinak byla hra v pohodě.
Musel jste měnit rodinné plány?
Hodně. (úsměv) Zrovna jsme se měli stěhovat, bohužel v tom ženu nechám samotnou. Musí to zvládnout.
Kdy se k reprezentaci připojíte?
To bylo taky složitější. Pan trenér chce, abychom se sešli co nejdřív a byli už spolu. Kluci z ligy už před srazem trénují, takže jsme se domluvili, že přijedu taky už o něco dřív než v pondělí. Třeba na nějaký regenerační trénink v sobotu.
Jak vidíte šance na postup na mistrovství světa?
To nechci říkat. V nároďáku i v Sigmě je to stejné, musíte jít zápas od zápasu a dát do toho všichni všechno. Je třeba jet na sto procent a hlavně si vyhovět mezi klukama, aby byla dobrá atmosféra. Potom se to může podařit.
Se Sigmou vás čeká odveta s Mohučí v osmifinále Konferenční ligy po domácí remíze 0:0. Jaký bude klíč k úspěchu?
Nasazení, bojovnost, pracovitost. Bude to hodně o srdci a právě pracovitosti. Takový zápas se nehraje každý den. Myslím, že teoretickou šanci na postup máme.
Doma jste si moc příležitostí nevytvořili. Co musíte udělat pro to, aby jich bylo v Mohuči víc?
Defenziva rozhoduje. Když nedostanete gól, máte velkou šanci postoupit. Chceme si vytvořit víc šancí než doma, ale myslím, že hra byla dobrá. Je to bundesligový tým, který vás třeba nechá hrát kolem půlky, ale jak se přiblížíte ke gólmanovi, dobře brání.
Jako jediný z týmu máte zkušenosti z Německa, působil jste ve Stuttgartu. Připravoval jste spoluhráče na bouřlivou atmosféru, která v Mohuči bude?
Každý spoluhráč to má jinak. Podle mě už není moc rozdíl, když je dvacet tisíc lidí na Slavii nebo na Spartě a pak o deset tisíc víc. Němečtí fanoušci jsou drsní a hlasití, možná to bude trochu o něčem jiném než na českých stadionech. Doufám, že se s tím popereme a že nás to třeba požene i dopředu.
Jak moc divocí jsou němečtí fanoušci? Už v Olomouci házeli na vaše spoluhráče kelímky s pivem.
Dají se asi očekávat i horší věci… (smích) Od doby, co jsem byl v Německu, jsem vnímal lidi úplně jinak než v Česku. Šla kolem mateřská školka a děti vás poznaly. Lidi tam fotbalem žijí, jsou fanatici, potom to tak vypadá i na stadionu.
V Olomouci vás děti nepoznávají?
Teď už taky, ale je to trošku rozdíl. Když jsem loni vyhrál nejlepšího střelce a dařilo se nám, taky vás lidi poznávají. To je pochopitelné. Ale tenkrát jsem do Stuttgartu přišel ve dvaceti z Jihlavy a po týdnu mě poznávali. To byl pro mě šok.
