Článek
„Jako kluk jsem o tom snil, ale po všem, co jsem v poslední době prožil, jsem už moc nevěřil, že bych se mohl v národním mužstvu někdy objevit," vypadlo z šestadvacetiletého sparťanského stopera, když dorazil na reprezentační sraz.
Samozřejmě po hektických dopoledních hodinách, protože trenér národního týmu Jaroslav Šilhavý musel reagovat na absenci Panákových letenských spoluhráčů Čelůstky, Wiesnera, Hložka a narychlo povolávat náhradníky.
„Radost z premiérové nominace mi trochu kalí fakt, že jsem se do mužstva dostal jako náhrada za zraněného Ondru Čelůstku, ale jinak tady znám téměř všechny. Buď jsem hrál s nimi nebo proti nim, takže o nějakých problémech s adaptací nemůže být řeč," nedělal si hlavu s tím, že je v reprezentaci nováčkem, který bude ve čtvrtek v Olomouci proti Kuvajtu a poté v úterý na Letné proti Estonsku čekat na svou šanci.
Lyonský Islam Slimani (vpravo) a sparťan Filip Panák.
„Záležet bude na trenérech, zda mě postaví a jakou roli mi svěří. Jsem hlavně rád, že zase hraju a že se teď už snad víc mluvit o tom, co předvádím na hřišti než o tom, co jsem po dva roky zažíval," pochvaluje si Panák, že ho zraněné koleno už nelimituje, takže zvládá podzimní zátěž. V lize a na evropské scéně se Spartou, teď i s reprezentací.
„Koleno reaguje adekvátně zátěži, kterou absolvuji, tělo sice znavené je, ale nijak extrémně. Zvládám to, a když už přece jen nemohu, dostávám od trenéra úlevu," prozradil Panák, že mu klubový kouč vychází vstříc a zohledňuje martyrium, jímž si prošel.
I proto se letenský stoper dočkal premiérové pozvánky do reprezentace, která pro něho představovala ten nejkrásnější dárek k nedávným šestadvacátým narozeninám.
„Těžko mohu odpovídat, proč si trenér vybral právě mě, ale výkony ve Spartě mi k nominaci pomohly určitě. Když se daří týmu, daří se mně," soudí nováček v reprezentaci.
