Článek
Ještě nedávno znalo Marka Havrana jen pár fotbalových odborníků. Mladý talent z Příbora byl ukryt nejprve v mládežnických výběrech Baníku a poté na hostování v třetiligovém Hlučíně. Loni povýšil do béčka ostravského ligového týmu, odkud se nedávno při personální nouzi, která tým Pavla Hapala postihla, přesunul do ligového týmu.
Od premiérového startu v lize (21. září v Mladé Boleslavi) patří čerstvě 19letý Havran k tomu nejzajímavějšímu, co nyní Baník nabízí a výsledkem bylo jak prodloužení kontraktu, tak i pozvánka do reprezentace. S týmem do 21 let se aktuálně chystá na utkání proti Ázerbájdžánu (v Karviné v pátek 10. září od 18 hodin) a v Bulharsku (v úterý 14. října od 18 hodin), které jsou součástí kvalifikace na mistrovství Evropy 2027 v Albánii a Srbsku.
Co s vámi Marku premiérová pozvánka mezi česká lvíčata udělala. Čekal jste ji vůbec?
Jsem za ni strašně vděčný. Upřímně jsem nečekal, že budu v jedenadvacítce a byl jsem překvapený. Ale když jsem viděl, že nejsem v nominaci dvacítky, tak jsem si říkal, ty jo, že by to fakt jako bylo? Nakonec mi i psal pan Křeček (Aleš Křeček trenér české reprezentace U20) a volal i trenér jednadvacítky pan Bílek. Jsem obrovsky vděčný, že jsem tady tu šanci dostal a doufám, že ji chytnu za pačesy. Je to další skok v mé kariéře.
Vnímal jste, čím trenér Michal Bílek vaši nominaci zdůvodňoval?
Poslouchal jsem to, zaujal jsem ho driblingem, hrou jednoho proti jednomu. To je asi má největší přednost. Kdo se dívá na fotbal, tak si toho driblingu zřejmě všimne.
Zároveň ale trochu zaznívá kritika ohledně toho, že sice prokličkujete hřištěm až skoro k brance, tam už vám ale chybí přesnější přihrávka nebo zakončení. Co vy na to?
Ano, chybí. Moje produktivita ještě není optimální. Bavím se o tom s trenéry, snažím se pracovat na tom, ať mám čísla. Ta určují, jestli můžu být klíčovým hráčem, rozhodovat zápasy. Zlepšit se ve finální fázi je další můj krok. Když ho vyšperkuju, bude to lepší.
V jednadvacítce jste nováčkem. Znáte všechny spoluhráče?
Většinu alespoň z doslechu ano. Nebo jsem je viděl na internetu a v nějakých zápasech. Nejvíce znám pochopitelně kluky z Baníku Ondru Křičfalušiho, Davida Planku a Matěje Šína, s nímž jsem byl chvilku v přípravě áčka. To je ale asi tak všechno. Ještě s Yannickem (Eduardem) jsem byl jednou na reprezentačním srazu v devatenáctce nebo osmnáctce. Ale i když jsem tady chvilku, přijde mi ten tým fakt dobrý, je v něm dobrá chemie.
Máte od trenéra Bílka příslib, že si proti Ázerbájdžánu či Bulharsku alespoň pár minut zahrajete?
Nad tím ani nepřemýšlím, mým jediným úkolem tady je být připravený, kdybych náhodou dostal herní příležitost. To je jediné, na co myslím, ne na to, jestli budu hrát nebo ne. Snažím se soustředit na to, abych byl připravený, kdyby šance přišla.
Je pro vás evropský šampionát, o který není budete hrát, velké lákadlo, nebo si spíš užíváte, že v reprezentaci do 21 let vůbec jste?
Zatím si to především užívám a snažím se od kluků nasbírat zkušenosti. I tím, že se s nimi bavím, třeba s Matějem Šínem. A to nejen ve fotbale, ale i o škole, protože chodil na stejnou školu (sportovní gymnázium Emila a Dany Zátopkových v Ostravě). Tak se ho ptám, jak to zvládl, protože tento ročník maturuju.
Ještě nedávno jste hrál třetí ligu v Hlučíně, v této sezoně jste zvládl premiéru jak ve druhé, tak i v první lize. Nejsou ty kariérní skoky až příliš velké?
A jestli za půl roku budu někde v zahraničí, tak to bude další skok (smích). Jsou to skoky a všechny se odehrály v průběhu jednoho měsíce. Před několika týdny jsem řešil, zda by nebylo lepší zase nějaké to hostování. V béčku Baníku jsem neměl minutáž a chtěl jsem hrávat víc, protože vím, že to je v mém věku fakt důležité. Najednou jsem se ale dostal do základní sestavy ligového týmu a teď ještě ta pozvánka do reprezentační jednadvacítky. Snažím se si zvykat a sbírat zkušenosti. Mám před sebou kus práce, snažím se neusínat na vavřínech, naopak na sobě pracuju, abych se zlepšoval a doufám, že je to je teprve začátek třeba i něčeho velkého.
Donedávna byl vaším kariérním vrcholem pohárový postup s třetiligovým Hlučínem přes Liberec. Kdo vám nejvíce pomáhá, abyste vše zvládal?
Určitě rodina. Hlavně taťka. S ním řeším skoro všechny věci. A samozřejmě i všichni trenéři, pod nimiž jsem hrál. Ale s taťkou se o fotbale bavím asi nejvíc, s ním komunikuju víceméně každý krok své kariéry a probírám všechny zápasy. I tu produktivitu spolu řešíme.
Táta hrával fotbal?
Hrával, za Příbor, odkud pocházíme. Byl záložník a říkal, že měl dobrou šajtli. Žádná videa jsme ale neviděl, takže to nemohu potvrdit (smích).
Z Příbora jako vy je i stoper Sparty Filip Panák. Potkali jste se při jeho nedávné návštěvě v Ostravě, kde Sparta zvítězila 3:0?
Potkali, ale my se vlastně neznáme. On se zná s mým taťkou, po utkání za ním zašel a prohodili spolu pár slov.
Filip Panák hraje na stoperu, ale v ligových začátcích v Karviné to uměl hodně dobře i vepředu. Patří mezi vaše vzory, když jste z jednoho města?
Že hrával vpředu si vůbec nepamatuji, asi jsem byl tehdy ještě hodně malý. Ale vzadu mu to jde fakt dobře, jeho hra proti nám se mi moc líbila.
Včetně domácího utkání proti Spartě jste stihl už čtyři ligové zápasy. Bylo obtížné se v nejvyšší soutěži aklimatizovat?
Bylo a stále je. Soupeři už o mě vědí a možná se na mě i chystají. To je zas něco nového, protože tohle jsem ve druhé ani ve třetí lize v takové míře nezažíval. Ale i já se na hráče připravuju a sbírám zkušenosti. První liga je fotbalovější, technickým hráčům vyhovuje víc než druhá. Třeba v tom mém prvním zápase v Mladé Boleslavi, kde jsme hráli otevřeně, jsem se cítil velmi dobře.
Takže podobné utkání jako ve Zlíně, kde Baník sice uhrál taky remízu 1:1, ale výkon nebyl dobrý, vám asi zrovna nesedí, že?
Byl to těžký zápas. Podobně jako dohrávka s Pardubicemi (1:0). Jsem rád, že jsme to zvládli, protože jsme potřebovali výhru a ty tři body byly opravdu důležité.
Baník po odchodech klíčových fotbalistů nehraje dobrý fotbal. Jak to v kabině nesete?
Chce to ještě čas. Přijde mi, že se tvoří nový Baník. Je tam hodně nových, mladých kluků. Ale vidím v tom týmu velký potenciál. Když se sehrajeme, tak to půjde. Teď jsme docela ve špatných vodách, dost dole, ale věřím, že půjdeme nahoru. Chce to trpělivost, i když ta ve fotbale moc nebývá.
Je složitější pro mladého hráče se zabydlet v týmu, kterému se nedaří?
Já chci především tu šanci využít nejlépe, jak to půjde. Udržet se v první lize, hrát ji pravidelně a třeba rozhodovat zápasy. Máme mladý tým a až se to sehraje a nasbíráme třeba s Kubou Pirou zkušenosti, tak věřím, že to půjde.
