Článek
V létě na evropském šampionátu do 21 let vstřelil za tři zápasy dva góly, jeden do sítě Anglie, druhý Slovinsku. Fila působil dominantně a odhodlaně vytáhnout italské Benátky zpět do Serie A. O přestupu pryč nechtěl slyšet, byť zklamání ze sestupu bylo viditelné.
Poslední rok byl těžký, že?
Zpětně vnímám, že je to určitě nejtěžší období po mentální stránce, které jsem zažil. Musel jsem si uvědomit, jak to chodí ve světovém fotbale. A především půlrok v Serii A mi dal hodně.
Půlrok v Serii B je zřejmě daleko náročnější.
Máte pravdu, celkově bych angažmá rozdělil na dva poločasy. Ten první, v Serii A, byl pozitivní. Byť se sestoupilo, cítil jsem důvěru. Když jsem zahrál dobře, nastoupil jsem i v dalším zápase a měl jsem pocit, že se „hraje“ férově.
Teď už to tak nevnímáte?
Ne. A dostávám se znovu k hlavě. Postupně se o sobě dozvídám víc, musím zvládat tlak, abych byl schopný makat pořád na sto procent. Čekám na svoji šanci a musím ukázat, že na to mám. Faktem ale je, že z lavičky se bojuje mnohem hůř.
Zaskočilo vás, že po povedeném šampionátu do 21 let vaše role v týmu klesla?
Upřímně řečeno tomu moc nerozumím. Během Eura jsem na to vůbec nemyslel, neřešil jsem ani jiné angažmá, i když jsme se o tom s agentem bavili. Po šampionátu přišly zajímavé nabídky z top pěti lig, ale vyhodnotili jsme si, že budu mít lepší pozici v Serii B. Všechno jsme odmítli. Zpětně to vnímám jako chybu.
Můžete to rozvést?
Přišel nový trenér a přivedl si své hráče, včetně hlavního konkurenta na můj post. Je to kluk, který hrál pouze Serii B a soutěž má osahanou, což já ovlivnit nemohu. Kdybych měl tehdy víc informací, asi bych situaci řešil jinak. Už to ale nevezmu zpátky a musím se dívat dopředu.
Z jakých zemí nabídky chodily?
Logicky nemohu být úplně konkrétní, ale přišla nabídka z bundesligy nebo z druhé anglické ligy. Nechtěl jsem ale „zradit“ sportovního ředitele Benátek, se kterým máme skvělý vztah. Jsme spolu v kontaktu každý týden, situaci řešíme a je potřeba to zvládat, protože i tohle fotbal přináší.
Chodí na vás nabídky i z Česka, skloňoval se zájem Plzně. Nemáte zaječí úmysly?
Celkově zažívám vnitřní boj. Chci hrát, dělám pro to maximum, ale člověk časem ztrácí iluze a je čím dál těžší zůstávat pozitivní. Nevím, kdy a jestli vůbec nějaká šance přijde. Zájem z Česka registruji, ale kdybych ho měl přijmout, muselo by mi to dávat smysl a tým by musel hrát evropské poháry. Chci bojovat, ale ten boj musí být férový. Nechci být do počtu. Pokud bych neměl být součástí týmu, tak budoucnost tady už nevidím.
Přišel zájem i ze zahraničí?
S agentem to řešíme. Především v období, kdy jsem byl na dně, jsem se na to ptal. Nějaké týmy, které jsou na špici tabulek, tam jsou, ale nejsou to nabídky z top pěti lig a asi bych tam nešel. Nic mě nezaujalo tak jako v létě.
Řešíte situaci i s trenérem?
V Česku se to úplně nenosí. Často vám pak někdo podsouvá, že trenérovi „lezete do zadku“. V zahraničí je to ale běžné. Trenér vám řekne, co zlepšit, na čem pracovat, a minutáž pak třeba přijde. Já ale nemohu čekat dva roky.
Čím vám vysvětluje, že minutáž je malá?
Byl jsem proti tomu, abych za trenérem chodil. Nebyl jsem na to zvyklý, ale po čase jsem se odhodlal. Zeptal jsem se, proč nehraju, a odpověď byla, že jsem super hráč, ale ještě musím ve všem přidat. Chodím za ním opakovaně a vlastně slyším jen samou chválu. Nehraju ale, a kdybych slyšel konkrétně, v čem se zlepšit, bylo by to pro mě lepší. Chvála pro mě nic neznamená, když nejsem na hřišti.
Do karet vám nehraje ani relativně dobré postavení Benátek v tabulce.
Ambice byly ještě vyšší. Všichni si mysleli, že budeme Serii B vést a budeme dominantní. Realita je ale taková, že všichni ztrácejí body, máme nečekané porážky i remízy. Konkrétně můj konkurent v útoku má jen tři góly ze hry, přesto má výrazně větší herní čas. Takový je ale fotbal. Každý trenér má své „koně“, kterým věří. Musím pracovat dál a uvidíme, co se stane.
Jak byste porovnal Serii A a Serii B? Nemůže být problém v tom, že vám druhá liga tolik nesedí?
Druhá liga je kvalitou rozhodně níž. Je víc soubojová, k čemuž přispívají i menší hřiště. Paradoxně mi mnohem víc vyhovovala Serie A, kde se mi také výrazně víc dařilo. I sportovní ředitel klubu mi říká, že jsem hráč pro první ligu.
Není to trochu paradox?
(usměje se) To si také říkám. Vyhlédl si mě, řadu let mě sledoval a zná mě velmi dobře. Neustále mi opakuje, že jsem jeho dlouhodobý projekt a hráč pro Serii A. Je to sice pozitivní, ale moc nechápu, proč tedy o patro níž nehraju. Možná mi trochu chybí trpělivost, ale když se to každý týden stupňuje a vy nastupujete pořád jen na dvacet minut, těžko se to poslouchá. Za komunikaci jsem ale rád.
Domluvíte se už italsky?
Plynule ještě nemluvím, ale jelikož je tady hodně cizinců, italština není úplně dominantní. Častěji komunikujeme anglicky. Realizační tým ale mluví výhradně italsky, takže se učíme všichni. Většině věcí rozumím a beru pozitivně, že jsem se jazyk naučil. To už mi zůstane.
Jaký je osobní život v Itálii?
Bydlím na předměstí Mestre. Je to zvláštní město, ale můžu říct, že jsem si zvykl a beru ho téměř jako domov. Vím, kde co je, naučil jsem se tady žít a po téhle stránce jsem spokojený.
Zvykl jste si i na italské fanoušky?
Jsou to srdcaři. Když se nedaří, umí to dát najevo. Není to ale v takové míře jako třeba v Česku, kde vám lidé nadávají na sociálních sítích. V každé restauraci, kde jsem byl, mě lidé poznávají. Majitelé mají fotky s hráči i trenéry, berou si na ně telefonní čísla.
Už jste nějaké rozdal?
(smích) Naštěstí ještě ne.
A komentáře na sociálních sítích sledujete?
Snažím se to nevnímat. Každý má ale v rodině někoho, kdo to prožívá, a občas mi někdo něco pošle. Vždy se ptám, proč mi to vůbec posílá. Všichni víme, jak lidé umí být zlí. Já si z toho ale hlavu nedělám. Kritiku beru jen od lidí, které mám rád a kteří mají rádi mě. Tu dokážu přijmout.
