ŠKORPILŮV ZÁPISNÍK: Hložek za Spartu, nebo reprezentaci? Nepřesouvejme hráče s předpoklady mezi starší

Ohlas to mělo proto, že hlad po úspěchu byl velký a že pozornost hned upoutala termínová kolize, když závěrečný turnaj ME 17 v Irsku se hraje v termínu 3.–9. května a hráč Sparty Hložek má v té době bojovat se Spartou v nadstavbové části ligy o eventuální sesazení Plzně z druhého místa tabulky.

Sympaticky zní snaha o domluvu mezi trenérem Kotalem a vedením Sparty, že záleží na tom, zda v té době bude v podání Sparty o co hrát. Když ne, bez problémů jej Sparta uvolní.

Dnešní média mají potřebu konflikty hrotit, a tak redaktor sportovního deníku svoji rozvahu o tom, co je pro správný rozvoj hráče Hložka třeba udělat, generalizuje, že jednoznačně pro reprezentaci neuvolnit.

Tak na rozdíl od pana redaktora ve Spartě ze svých zkušeností pánové Rosický a Hřebík vědí, jaký přínos pro růst výkonnosti hráče hra za reprezentační celek na turnaji o mistra Evropy přináší.

Nejsou totiž osobnosti a bude jich čím dál méně! Budou jen ti, co se s tím narodí a budou mít možnost svou vlastnost v nějakém umělém prostředí uplatnit. První osobnosti přirozenou cestou se totiž tříbily již při hře na plácku, když se chystal zápas.

Ve skupině dětí byly dvě osobnosti, kapitáni mužstev, kteří si volili hráče do svého týmu. U počítače se dítě vést živý kolektiv těžko naučí.

Osobnosti ani neumíme vychovat. Když nějaký hráč v mládežnických kategoriích výkonnostně své vrstevníky přeroste, už máme tendenci posunout jej do vyšší věkové kategorie.

Proč tak ale činíme i u hráče, který má předpoklady stát se osobností, jež je schopna řídit hru obrany nebo celého mužstva, ba dokonce dávat góly a mezi staršími se stane jen jedním z nich? Má samozřejmě dřív zkušenosti z náročnější soutěže, ale kam spěcháme? Výchova osobnosti není o rychlosti, ale o kvalitě a individuálním přístupu.

Patnáct let jsem trénoval A dorost v Hradci, nejmladší hráč, který mně hrál, byl patnáctiletý Luboš Kubík, který za několik let šéfoval ve Slavii. Na otázku, jak jsem ho vychoval, jsem odpovídal, že jsem ho nechal být a jen jsem mu řekl, co je blbě.

Martin Frýdek vzhledem ke své tehdejší postavě chodil naopak hrát za nižší věkovou kategorii, a že byla jeho výchova správná, potvrdil svým šéfováním ve Spartě. Václav Němeček měl zase to štěstí, že jsem souběžně byl trenérem reprezentace Československa jeho věku a po prohře v Jugoslávii jsem jej donominoval do vítězného zápasu v odvetě, a tím nastoupil cestu do Sparty a reprezentace dospělých.

V posledním kole druhé nejvyšší soutěže osm mužstev vstřelilo po gólu, osm mužstev žádný. Asi tam nebyla žádná střelecká osobnost.