Článek
Už jste si zvykl na oslovení hlavní trenér?
(usměje se) Zvykl. Byl jsem dlouho asistentem v České Lípě a teď jsem přešel do této pozice. Určitě mám větší zodpovědnost, než když jsem byl asistent. Ale baví mě to. Práce s kluky je fajn.
Chtěl jste být vždy po skončení kariéry trenérem? Upřímně, u vás bych to dříve moc netipoval.
(směje se) Chtěl jsem zůstat u fotbalu, to je jasné. Fotbal mám rád, a jak jsem pomalu končil s hraním v České Lípě, postupně jsem přecházel do role asistenta a poznával, jak to funguje. V září mě oslovil Turnov a během dvou dnů se to upeklo. Musím říct, že jak jsem do toho spadl, tak ty věci okolo nejsou úplně jednoduché. Ale myslím, že to nějakým způsobem zvládám. V Turnově budu pokračovat i příští rok.
Co vám přijde nejtěžší?
Asi mít vůbec hráče na zápas. (směje se) Když jsme první roky hráli v České Lípě divizi, tak tréninková docházka taky nebyla úplně optimální. Asi se dá srovnat s Turnovem teď. Moc nás nebylo a kluci navíc nechodili. Ale když jsme pak postoupili, ve třetí lize už to mělo velkou úroveň. Tam už kluci chodili všichni, takže jsme měli na tréninku šestnáct osmnáct hráčů. Teď v Turnově je to zase horší. Musíte dělat náplň tréninků na počet hráčů, aby je to bavilo.
Je to pro vás, kdo zažil osm sezon v bundeslize, proslulé profesionalitou, velký nezvyk?
Jasný, ale to je už dávno pryč. Z toho jsem již vyrostl. Co jsem skončil v lize, tak jsem hrál v různých nižších soutěžích, takže víceméně vím, jak to chodí. Už jsem si zvykl. (usměje se)
Svět amatérského fotbalu máte rád, že?
To je pravda, líbí se mi. Samozřejmě se i na ligu někdy rád podívám, ale spíš mě baví jezdit a koukat se na zápasy v krajských soutěžích a divizích. Když můžu, jedu se podívat na soupeře.
Poznávají vás tam?
Jo, poznávají. Občas někam přijedu a chtějí podepsat kartičky a podobně. Jsou v pohodě. Už jsem v tomhle kraji známý. V soutěži působím dlouho, takže se s těmi lidmi znám. Skoro všude jsem tady byl i jako hráč a úplné dálky taky nejezdím.
V nižších soutěžích je to často divočina, co se rozhodčích týká. Potvrdíte to?
Určitě to už není tak, jak to bývalo dřív. Na rozhodčí si nestěžuju. Nemáme tam VAR a podobně, takže co se stane na hřišti, to platí a nikdo se už potom o tom nebaví. Nanejvýš my v kabině.
Během vaší hráčské kariéry jste si s životosprávou velkou hlavu nedělal, umíte teď i jako trenér zamhouřit oko?
Za prvé jsem se s tím ještě nesetkal a doufám, že ani nesetkám. Nevím o tom, že by někdo někde před zápasem blbnul. Ale neřeším to. Ono se to na tom hřišti většinou vrátí. Spíš řeším takový věci, že si kluci v sezoně odjedou na dovolenou. To je za mě vůbec ten největší prohřešek. Štve mě, že někoho vůbec napadne v průběhu sezony říct, že jede na týden pryč. Pro mě je to nemyslitelný. Za mých časů tohle zkrátka nešlo. Ani by mě to nikdy nenapadlo.
Nejde o profesionální soutěž, ale o amatérskou divizi, cigáro za kabinou tolerujete?
Musím říct, že mám tým nekuřáků. Dnes už mladí kluci ani pivo moc nepijí. To si spíš někdo dá rovnou kořalku, což za nás nebylo. A stejně tak ani nekouří. A když, tak kouří vaporizéry nebo elektronické cigarety. A v Turnově ani to ne.
Jde o velký rozdíl ve srovnání s dobou, kdy jste sám hrál?
Je to jinačí. Všeobecně. Jasně, je to divize a myslím si, že v Turnově máme dobrou partu. Ale za nás, i když jsem hrál kdysi v Mostě druhou ligu, tak jsme šli a dali si po tréninku dvě piva. Tohle už skoro vymizelo, jak pivo moc nepijí. Ale je to i tím, že kluci víceméně odevšad dojíždějí, takže v kabině moc dlouho nevydrží. Osprchují se a jezdí společně auty všemi směry. Kdyby byli všichni Turnovský, tak se samozřejmě může posedět v kabině, dát si třeba pivko, limču, pokecat.
Považujete dobrou partu z vašich zkušeností za to nejdůležitější i jako trenér? Třeba při libereckém titulu v roce 2012 hrála výraznou roli.
To je pravda. Při prvním titulu v roce 2002 jsme možná měli větší kvalitu než o deset let později, i když tam taky nebyla špatná parta, ale v roce 2012 byla opravdu výborná. Na tom jde stavět hodně. Myslím si, že Sparta na to teď v uplynulé sezoně i dojela, že se jim to roz… v kabině. Když netáhne kabina, tak s tím neuděláte nic.
Jaký jste trenér? Emotivní, nebo když použiji váš často zmiňovaný dávný výrok o trenérovi Škorpilovi, sedíte na lavičce jako pecka?
(směje se) Jako pecka nesedím, to nevydržím. Sednu si, až když třeba vedeme 3:0, ale to vedeme málokdy, takže sedím málo.
Jako hráč jste někdy působil jako flegmatik, prožíváte zápasy víc jako trenér?
Asi jo. Ale zase to beru z toho pohledu, že vím, na co ti kluci mají. Takže nebudu někoho jeb… za to, že zkazí přihrávku. Ovšem když vím, že někdo může udělat víc, dám mu to pocítit. Třeba běhat může a měl by každý. Když někdo jenom chodí, to mě vytáčí.
Rozkopal jste už v šatně koš?
Ne, to ne. Zase takový nejsem. Spíše se snažím věcně vysvětlovat.
Ve své kariéře jste zažil spoustu vynikajících trenérů, kteří vás nepochybně ovlivnili, někdo výrazněji než ostatní? Hodně vám dal Josef Csaplár, ne?
Díky němu jsme se dostali do světa. Nebýt trenéra Csaplára, tak jsem nebyl v Německu a platí to i pro spoustu jiných kluků. Ale každý trenér měl svoje, každý hrál na něco jiného, těžko někoho vyzdvihovat. V Hannoveru byl Lienen, pedant úplně na všechno. Z něj jsme byli jako tým vyšťavení, protože nám neustále dával váhu a podobně. Po něm přišel zase Neururer, který byl v klidu, klidně jsme si mohli dát i pivko. Vydržel tam rok a půl. A po něm přišel zase další pedant Hecking. Takhle se to točilo a každý měl něco.
Přirovnal byste se k někomu?
Nechci se k nikomu přirovnávat. Jsem svůj. Jako jsem byl svůj na hřišti, tak si myslím, že jsem svůj i jako trenér. V téhle soutěži je to o partě a o tom, aby to kluky bavilo. Největším plusem je, když se to dá dohromady, kluci makají, baví je to a jsou i výsledky.
V divizi asi nějaká data nevyužíváte. Je to tak?
Nemáme je, vůbec. Dělám tak maximálně docházku. (směje se) Jsou sice i v nižších soutěžích, některé týmy mají vesty na data, ale na téhle úrovni je to těžké. Zbytečný to určitě není, ale stojí to hodně peněz, na to nemáme.
Jiří Štajner hraje svůj poslední soutěžní zápas.
Jaký fotbal chcete hrát a preferujete?
Samozřejmě bych chtěl hrát hezký fotbal, ale to asi každý trenér. Ovšem když na to není materiál, snažím se hru uzpůsobit tomu, aby to bylo účelný. Když jsem do Turnova přišel, bodů bylo málo, takže jsme hráli účelně. Teď na jaře se na začátku vyhrálo a oproti podzimu jsme chtěli hrát trochu na krásu, ale nějakými zraněními se nám to docela rozsypalo a přešli jsme zase na jednoduchý fotbal, až to opět přineslo výsledky. Každý by nejraději hrál hezký fotbal a vyhrával, ale někdy to prostě nejde.
Je trénování jednodušší díky úspěšné kariéře?
Samozřejmě kariéra tomu taky přidává, to je jasné, ale tohle o hráčské kariéře podle mě úplně není. Chci to dělat po svém. A stále je to divize. Potřebujete, aby to kluky především bavilo, když přijdou po práci na trénink.
Máte ambice trénovat v první lize?
Beru to asi stejně, jako jsem to měl ve své hráčské kariéře. Taky jsem nikdy neměl žádné velké ambice. Prostě jsem to bral tak, jak to šlo. A teď je to stejné.
Chcete s Turnovem postoupit výš?
Myslím, že vzhledem k poloze Turnova, kam je to odevšad blízko, by si město třetí ligu zasloužilo, ale co vím, úplně postupové ambice nemáme.
Jiří Štajner se loučí s kariérou hráče.
Dva tituly jste vyhrál s Libercem. Chodil jste na stadion u Nisy v minulé sezoně?
Občas. Závěr neměli úplně povedený, ale měli i dobré období, když s uzdraveným Plechym (Plechatým) zpevnili obranu a nedostávali góly. Vypadalo to, že se dostanou i do šestky. Jeden zápas s Karvinou jim to zhatil. Za celou sezonu bych jim dal trojku. Chápu, že něco teprve budují, ale podzim vyvedený neměli.
Bude v příští sezoně lepší?
Doufám. Ale asi i kvůli kvalitě ostatních týmů to bude mít těžké. První trojka je podle mě odskočená, i když Baník zabral a myslím, že ten tam bude furt. Jablonec hrál taky dobře a i Olomouc na to, že hraje skoro se svými kluky, navíc vyhráli pohár. Hradec teď taky posiluje. Liberec by chtěl do pohárů, ale nebude to mít jednoduché. Nakupuje vesměs mladé kluky, kteří se tady vyhrají a půjdou dál. Takhle to asi bude v Liberci fungovat.
Jste v kontaktu s generálním ředitelem Liberce Janem Nezmarem, s kterým jste v lize tvořil obávanou útočnou dvojici?
Moc ne. On má svých starostí dost. Šéfuje celému Liberci, ten má hlavu v luftu.
A na závěr ještě téma reprezentace, která naposledy utrpěla s Chorvatskem debakl 1:5. Překvapil vás ten rozdíl?
Překvapil. Nečekal jsem ho takový, co se týká práce s míčem. Vůbec, výkon našich byl hodně, hodně špatný. Chorvati byli kvalitou úplně někde jinde. Dostali jsme hodně za uši. Každou chybu potrestali. Sice tam byly dvě penalty, ale spíš mě zklamala hra našich na míči. Chorvati si hráli svůj fotbal a my jsme jim to mohli alespoň znepříjemnit, ale to tam vůbec nebylo.
Dostane se národní tým podle vás na mistrovství světa? Poslední v roce 2006 jste jako hráč zažil.
V tuhle chvíli asi už jenom přes baráž. Když budeme mít nějaké štěstí na los, tak se tam dostat můžeme, ale samozřejmě ještě je to daleko. Nám se to tenkrát povedlo, hráli jsme play off s Nory. Bylo by to hezké. Teď už je tam 48 mančaftů, budou tam i týmy, které tam nemají co dělat.
