Článek
Jak se budete ohlížet za třemi roky v Kielu?
Splnil jsem si dětský sen. Větší klub než THW Kiel není. Budu na to vzpomínat velmi pozitivně po všech stránkách, i té životní. Nejhezčí moment v Kielu určitě byl, že se nám tam narodila dcera. Žilo se nám tam moc hezky, u moře v mírnějším podnebí je to opravdu příjemné. A ze sportovního hlediska to taky bylo povedené angažmá. Hned první sezonu jsme vyhráli bundesligu, teď jsme získali pohár.
Brankářskou dvojku jste v posledním roce vytvořil s německou legendou Andreasem Wolffem. Jak jste spolu fungovali?
Skvěle, klapalo nám to. Dobře jsme se doplňovali. Zápasy, které se nám nepovedly ani jednomu, bychom spočítali na prstech jedné ruky. Vždycky jsme našli společnou řeč. Andy je dost upovídaný, pokecali jsme si dost.
Tomáš Mrkva slaví zákrok v utkání proti Dánsku na mistrovství světa 2025.
A co spolupráce s trenérem Filipem Jíchou, který po úspěšné hráčské kariéře převzal Kiel?
Znal jsem ho samozřejmě jako spoluhráče, teď jsem ho poznal i z druhé strany jako trenéra. Ale on je pořád stejný detailista a perfekcionista. Spolupráce mě moc bavila, sedli jsme si.
Jakým způsobem se s vámi rozloučil klub?
Všechno v Kielu funguje na nejvyšší úrovni, což se projevilo i na rozlučce. Tím, jak jsem se tři roky choval na hřišti i mimo něj, jsem si získal dost příznivců. Fanoušci i vedení klubu ocenili moji práci. Celkově jsem rád, že jsem mohl poznat, jak tak velký klub funguje. Budu se snažit přenést nějaké know-how i do Lipska. Už se tam moc těším.
Když už zmiňujete Lipsko, třináctý klub uplynulé sezony, proč jste se rozhodl zrovna pro něj?
Pořád jsem chtěl zůstat v bundeslize. I kvůli dceři, ať se naučí pořádně německy. Lipsko se ozvalo jako první a jednání probíhalo na velmi vysoké úrovni. Dohodli jsme se bez problémů na všem, takže jsem moc nemusel přemýšlet.
Doporučil vám tým i reprezentační spoluhráč Matěj Klíma?
Pořád je bohužel zraněný, ale vyměnil jsem si s ním pár vět. Stejně jako s trenérem brankářů Milošem Puterou, s nímž mám kamarádský vztah. A to ulehčilo moje rozhodování.
Smlouvu máte na dva roky, po jejím konci vám bude 38 let. Pořád v sobě máte spoustu energie a chuti, abyste se podobně jako parťák z národního týmu Martin Galia přehoupl v brance i přes čtyřicítku?
Dokud bude sloužit zdraví a dokud budu podávat takové výkony, abych si nepřipadal trapný, tak chci hrát. Ale kdo ví, co bude zítra. Pořád se cítím dobře a nemusím v přípravě nic moc měnit. Naopak spíš s věkem poznávám, co mému tělu vyhovuje.
Házenkářští brankáři mohou být skutečně dlouhověcí. Co vás vlastně na téhle práci tak baví?
Dobrá a zároveň těžká otázka. (usmívá se) Troufám si říct, že kdybych nechytal, tak už házenou dávno nehraju. Baví mě, že prostě můžu zabraňovat tomu, abychom dostávali góly. Můžu chytat balony, to je na tom nejhezčí. A je úplně jedno, jakým způsobem. Nemusím u toho vypadat tak ladně jako Federer u tenisu.
Brankář Tomáš Mrkva v utkání proti Itálii na MS 2025
Jak je pro psychiku házenkářského gólmana náročné, že musí každou druhou minutu lovit míč ze sítě a že je běžná úspěšnost zákroků pod 30 procent?
V těchto letech už tuším, jak s tím pracovat. Může se stát, že na začátku zápasu dostanu šest gólů ze šesti střel. Ale vím, že utkání je dlouhé, stačí se chytnout jedním zákrokem a pořád můžu týmu hodně pomoct. Samozřejmě je pravda, že psychika je pro brankáře 70 až 80 procent výkonu. Když nefunguje hlava, můžete se na tréninku přetrhnout, ale nechytnete nic.
Jaké je tedy ideální nastavení pro zápas?
Chytnout první dvě střely, pak je to dobré. Ale mně stačí vědět, že jsem v přípravě udělal maximum. Trénink, video… V tu chvíli mě nepoloží ani hloupé góly. Přípravě jsem dal všechno, tak teď chytám – a nějak to dopadne.
Střely vám létají kolem hlavy rychlostí přes 120 kilometrů v hodině. S tím jste nikdy neměl problém?
To naštěstí ne. Balonů jsem se nikdy nebál, ani v dětství. To je základní stavební kámen pro gólmana. A že občas dostanu míčem do hlavy nebo mezi nohy? Prostě riziko povolání.
Jak se díváte na novou změnu pravidel o ochraně hlavy, kdy už střelci za trefení obličeje ze sedmimetrového hodu nedostanou červenou kartu, ale jen dvouminutový trest stejně jako při zásahu ze hry?
Je to dvousečná zbraň. Může se to jevit jako krok dozadu, ale pokud je to chráněné alespoň těmi dvěma minutami, tak v pohodě. Jasně, když se brankář ani nehne a dostane pumelici mezi oči, to je na červenou. Ale často to byly spíš hraniční situace. Uvidíme, co přinese praxe.
Brankář české házenkářské reprezentace Tomáš Mrkva při zákroku
Stále jste stabilní součástí české reprezentace, navíc i kapitánem. Jak se snažíte předávat své zkušenosti?
Myslím, že to je způsob, kterým také pořád můžu národnímu týmu něco dát. Přece jen už na to mám svůj věk a role mentora se nezříkám. Hlavně svým brankářským kolegům nabízel, že jsem jim k ruce. Dveře u mě mají otevřené.
Český tým prochází značnou obměnou. Už to byla nutnost?
Určitě, nikdo nemládne. Noví trenéři Michal Brůna s Danem Kubešem to vzali za správný konec, dávají příležitost i dalším hráčům z extraligy. Samozřejmě je jasné, že nepůjdeme z nuly na sto jako lamborghini. Pořád všichni musíme pracovat hlavně v klubech, protože na reprezentačních kempech moc času není.
Gólmany v národním týmu má na starost právě Martin Galia. Lákala by vás v budoucnu podobná pozice?
Těžko říct. Trenér brankářů, to bych si ještě možná dokázal představit. Ale třeba jako hlavní kouč? To absolutně vůbec. Trenéři toho mají na práci nad hlavu, co všechno musejí připravovat a stříhat. Nadřou se třikrát víc než hráči. Moc by mě to nelákalo, navíc pro rodinu by to asi taky bylo náročné. Ale kdo ví, co bude zítra.
