Článek
"Pavel Nedvěd z Juventusu je podle mého názoru jeden z nejlepších fotbalistů Evropy. Kdyby ho získal Real Madrid, byl by neporazitelný. Ale přesvědčivé a vynikající výkony Česka v kvalifikaci ještě neznamenají nic pro vlastní šampionát. Už jen skutečnost, že jsou náhle označováni za favority, může být břemenem pro nervy hráčů.
Ale pravda je, že Češi se stali jakýmisi "Brazilci Evropy". Předvádějí atraktivní, oku lahodící fotbal. My, Němci, je budeme muset porazit, jestli nemáme být vyřazeni v prvním kole, jako se nám to stalo v roce 2000. Už i proto, že v prvním zápase se střetneme s naším nejobávanějším soupeřem - Nizozemskem. I když Nizozemci se kvalifikovali do Portugalska až v baráži vítězstvím nad Skotskem, mají super tým: Edgar Davids, Clarence Seedorf, Ruud van Nistelrooy, Patrick Kluivert, Roy Makaay, Marc Overmars - to jsou jména, která zaručují mezinárodní výjimečnost.
I když Němci byli finalisty mistrovství světa 2002, bude pro ně obtížné dosáhnout podobného úspěchu na mistrovství Evropy. Pokles úrovně našeho fotbalu se ještě prohloubil. Absolutním favoritem se jeví Francie. Jen před pár týdny Francie zdolala Německo 3:0 a Zinedine Zidane předváděl kouzla s míčem, jako by to byl fotbalista z jiné planety. A útočník Thierry Henry si netropil blázny jen z německých obránců, stejně ztrapňoval i obávané obránce Interu Milán Fabia Canavara a Javiera Zanettiho v nedávném utkání Ligy mistrů.
Ale i když to může znít jako fráze, turnaj, jakým je ME, nemůže být srovnáván s kvalifikačními nebo přátelskými zápasy. Myslím, že Francie bude mít tentokrát víc starostí se sestavením týmu, než měla před čtyřmi roky. Tehdy přijela na ME s mužstvem, které vyhrálo mistrovství světa. Možná že tento můj názor překvapí, protože Francie má nyní mnohem větší útočnou sílu. Před šesti lety hrála vpředu jen s jediným útočníkem, ale teď má Henryho a Davida Trezegueta, když jmenuji jen dva z jejích nejlepších útočníků.
Turnaje, jako je ME nebo MS, jak známo vyhrávají především silné obrany a to by mluvilo ve prospěch Itálie vedené Giovannim Trapattonim. Italové by se mohli stát mistry Evropy stejně jako Francouzi, domácí Portugalci, Češi, Nizozemci a vzhledem ke zvláštní turnajové mentalitě i Němci.
Ale nechme teď mistrovství Evropy, do jehož zahájení zbývá ještě pár měsíců, a podívejme se na událost časově mnohem bližší: na Interkontinentální pohár, o nějž se každoročně v Tokiu utkávají evropský vítěz Ligy mistrů s vítězem jihoamerického Copa Libertadores (Poháru osvoboditelů). My, Evropané, mu nepřikládáme tak velkou pozornost, ale pro Jihoameričany je toto střetnutí velmi důležité a Jižní Amerika ho očekává s velkým napětím.
Tentokrát však budu přihlížet zápasu mezi AC Milán a argentinskými Boca Juniors s nevšedním zájmem i já. Už rok totiž, my v Bayernu Mnichov, sledujeme technicky vynikajícího středopolaře Carlose Tevese z týmu Boca Juniors. A před pár měsíci jsme dokonce udělali oficiální nabídku prezidentu Boca Juniors Mauriciovi Macrimu. Ale pan Macri je chytrý. Ví, že výborný výkon Tevese v tak sledovaném zápase může podstatně zvýšit tržní hodnotu tohoto fotbalisty, a tak s odpovědí nespěchá.
Ale zde musím varovat před vytvářením kultu hvězd. Před dvěma roky, když Bayern Mnichov gólem Sammyho Kuffoura porazil v Tokiu Boca Juniors, mluvil celý svět jen o jednom hráči: mladém tvůrci hry argentinského týmu Juanu Romanu Riquelmovi. Ten však později neuspěl v Barceloně. Mnozí tito mladí fotbalisté prostě nevydrží tlak, kterému jsou vystaveni.
AC Milán může vyhlížet utkání o Světový pohár naprosto volně a bez jakéhokoli tlaku. Italové, jako většina Evropanů, si mohou říci: "Okay, letíme do Tokia a uvidíme, jaké to bude." Přes tento laxní přístup je pro mne Milán favoritem, i když uznávám sílu argentinského celku. Ten zápas by se dal nazvat soubojem Argentinců s Brazilci. Vždyť v mužstvu Milána hrají čtyři brazilští fotbalisté: Dida, Cafu, Serginho a Kaká a možná přichází v úvahu i Rivaldo.
Je smutné, že tak vynikající fotbalista se v milánském AC neprosadil a koncem roku klub opustí. Ale možná, že jeho čas je opravdu pryč. Největší zbraní Milána je jeho útok. Po roce stagnování našel svou bývalou formu ukrajinský útočník Andrej Ševčenko. Dovede dávat góly z ničeho, protáhne se obranou soupeře jako had a náhle kousne. A když se soupeřům podaří ho udržet, je tu Filippo Inzaghi, přestože na podzim obvykle nepodává nejlepší výkony.
