Čtyři Češi proti dvěma Finům. Moravčík se těší na bitvu se svými finskými spoluhráči

Hrachovina by při své znalosti místní řeči mohl být tlumočníkem, ale on sám říká, že není google překladač a ani krajané ho nechtějí zneužívat. „Není ale problém si cokoli v klubu vyřídit anglicky, takže je na každém, jak si to obstará," uvažuje Moravčík, jenž se dnes odpoledne v Helsinkách v českém dresu postaví dvěma finským spoluhráčům z klubu, obránci Kemiläinenovi a útočníku Peltolovi. „Trochu vyhecované to mezi námi bude, vítězům sobotního utkání se bude do kabiny v Tampere vracet líp," usmívá se.

„Samozřejmě Hrášek to tam má v šatně o něco jednodušší, protože jak v Tampere působí od juniorského věku, finštinou si se spoluhráči lehce popovídá. Ale i nás tři nově příchozí Čechy kluci vzali perfektně a bavíme se normálně," míní obránce, jenž sám dělá ve finštině jen malé pokroky. „Zvládám pozdravy a lehké fráze. Pochytil jsem i nějaká čísla, ale abych se tak obtížný jazyk naučil, to asi bude chtít více než tři měsíce, co tam jsem," vykládá Moravčík.

Všichni cizinci z Tappary bydlíme pohromadě v přírodním komplexu vedle jezera. „V tomto směru se máme parádně a s ohledem na naše přítelkyně je taky fajn, že můžou něco podnikat společně a nenudí se," říká Moravčík a oceňuje, jak při koronavirové krizi fungují opatření ve Finsku. „Lidé jsou především hrozně ohleduplní, takže se lze volně pohybovat a v klidu si zajít i do restaurací, i když je doporučeno brát si jídlo spíše domů," líčí.

Finsku při boji s nákazou pomáhá opravdu velká zodpovědnost obyvatelstva. „Není sice nařízené nosit roušku, přesto si ji všichni berou do obchodů, hromadné dopravy i na stadiony, kde je ale divácká kapacita omezená na polovinu," přibližuje Moravčík, jenž si angažmá chválí. „Mám přesně to, za čím jsem šel, abych se hokejově posunul. Tréninky jsou ve velkém tempu, jen výsledkově to zatím není úplně podle představ," uvažuje obránce osmého celku aktuální ligové tabulky ve Finsku.

V reprezentaci se ale cítí skvěle a z nutnosti zůstávat během Karjaly v bublině si hlavu nedělá. „Člověk se nějak zabaví. Máme herní konzole, mastí se karty, koukáme na pokoji na filmy a máme i společnou místnost, kde můžeme strávit nějaký čas společně. Stejně jsme zatím byli víc na zimáku než na hotelu," říká Moravčík.