Hlavní obsah

Jeřábek na svůj šílený debut nezapomněl a je rád, že se vedle něj může obouchat benjamínek Jiříček

Linköping/Praha

Z reprezentačních obránců na Karjale má Jakub Jeřábek odehráno nejvíc utkání, nedělní proti Rusku bude pro 30letého obránce Spartaku Moskva jubilejním 60. vystoupením za národní tým. Také proto figuruje v neformální roli mentora o více než dvanáct roků mladšího Davida Jiříčka.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Obránce Jakub Jeřábek v reprezentačním dresu.

Článek

Dostal jste talentovaného obránce na starost?

Asi si trenéři řekli, že k nejstaršímu se hodí benjamínek. Snažím se Davida trochu usměrňovat, ale na juniorský věk je docela vyhranej. Jen potřebuje obouchat a nasbírat zkušenosti. Když si vzpomenu na svůj obtížný debut, tak je dobře, že i takhle mladý hráč dostává výraznou příležitost.

Dodnes máte v paměti, jak jste v únoru 2011 naskočil ve Stockholmu proti Švédům a hned při svém prvním střídání byl u gólu v české síti?

Na to se nedá zapomenout. Trenér Hadamczik mě hned vyndal ze sestavy, prohráli jsme 1:6 a další utkání turnaje jsem už nehrál. Tehdy mě nominoval hned po šampionátu dvacítek a já byl ze všeho dost vykulenej, na další start jsem čekal čtyři roky. V současné době už je to jinak, hokej omlazuje i zrychluje a já jen čumím, jak to všechno uletělo.

Berete vystoupení na Karjale i jako svůj boj o olympijskou nominaci?

Někde vzadu v hlavě to asi je. Potěšilo mě, že mají trenéři zájem, a stoprocentně to beru jako výzvu, zahrát si olympijský turnaj je snem přece každého hokejisty. Zvlášť s tak hvězdným obsazením, jaké slibuje Peking. Do února je ale daleko, trenéři mají hráče rozhodně nasledované a záleží na tom, jak to nakonec v lednu budou cítit lidé, kteří mají skládat mužstvo. Když se minulé olympiády v Pchjongčchangu neúčastnili hráči z NHL, tak já byl zrovna nahoře v prvním týmu Montrealu a někdy v termínu olympiády mě trejdovali do Washingtonu.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Hokejisté české reprezentace (zleva) Milan Gulaš, Martin Zaťovič a Jakub Jeřábek během utkání s Finy v Plzni.

V létě jste po dvou sezonách na předměstí metropole v Podolsku odešel do moskevského Spartaku. Jak zásadní změna to byla?

Výsledky máme hodně nahoru dolů. Přitom dokážeme porazit i hodně silné týmy, ale stejně tak ztratit body s papírově slabšími soupeři. Navíc v týmu je nás teď šest cizinců a hrát může jen pět, takže se v sestavě dost nahodile točíme. Navíc nebydlíme společně, takže se vídáme jen na zimáku. Když už ale dostanu důvěru, snažím se zahrát tak, abych měl místo i příště. Spartak má základnu v Lužnikách, ale nově hraje v Megasport Areně, kde probíhalo mistrovství světa v roce 2007, a při bydlení naproti Českému domu to mám do haly osm minut autem.

Také ve Spartaku máte v obraně mladý potěr?

Jo jo, právě osmnáctiletý Savikov a jen o dva roky starší Nikišin od nás z klubu sem přijeli i se sbornou. Nemám problém dělat s nimi v kabině srandičky. Už třetím rokem jsem v ruském klubu jediný Čech, zvládám humor i v ruštině a zrovna v tom směru žádný generační rozdíl necítím. Když se ale začneme bavit o životě, tak já jsem už přece jen jinde, už jen tím, že mám dítě.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Obránce Jakub Jeřábek během tréninku hokejové reprezentace.

Roste ze synka hokejista?

To ještě neumím říct a rozhodně ho nebudu do ničeho nutit. Narodil se na jaře a od té doby se moc nevyspím, ale jinak je úžasné sledovat, jak roste a mění se před očima prakticky každý týden. Navíc je skvělá možnost s ním od hokeje úplně vypnout a obdivuju manželku, co všechno zvládá.

Reklama

Související témata: