Článek
Ängelholm (od našeho zpravodaje) – Štěstí v neštěstí. Jeho Mannheim ve finále německé nejvyšší soutěže padl s Berlínem 1:4 na zápasy, na druhou stranu, kdyby jeho celek v neděli doma urval výhru a série by se protáhla, Reichel by mohl na reprezentaci zapomenout. „Samozřejmě jsem chtěl hlavně vyhrát finále, nad národním týmem jsem v tu chvíli nepřemýšlel,“ vykládal.
Následná pozvánka ho ale potěšila. „Po konci finále jsem byl dost smutný. Když se ozval nároďák, byl jsem smutný pořád, ale už jsem se taky začal těšit, že to hodím za hlavu a přijedu za kluky,“ líčil syn legendárního útočníka Roberta Reichla.
Trenér litvínovské Vervy na jeho jízdu za stříbrem dohlížel. „Přijel se podívat na semifinále do Mnichova. A po konci v baráži dorazil na jeden zápas do Berlína, ale bohužel jsme prohráli, takže nám štěstí nepřinesl,“ prohodil Kristián Reichel. „Ale měli jsme skvělou sezonu. Jak já, tak i tým. Nestačili jsme akorát na Berlín, který vyhrál čtyřikrát z posledních pěti let, takže takový český Třinec,“ pousmál se.
Teď už se soustředí na zápasy v českém dresu. „Naštěstí jsem neměl dlouhou pauzu, takže jsem nevypadl z tempa a rovnou do toho vlétl. Za nároďák je vždycky čest hrát, takže já jsem se moc těšil a chtěl jsem ukázat, že umím hrát hokej,“ podotkl.
Kristian Reichel po gólu do švédské sítě.
První utkání Švédských her proti domácímu celku mu vyšlo výborně. Ve čtvrté formaci byl vidět, navíc se prosadil krásnou baseballovou dorážkou. „Měl jsem štěstí. Puk se ke mně skvěle odrazil a já jsem dokázal pohotově zareagovat,“ popisoval.
Jeho trefa nakonec byla i vítězná. „Takticky jsme odehráli výborné utkání, soupeře jsme příliš nepouštěli do šancí. Dokázali jsme s nimi bruslit a dostávali jejich obránce pod tlak. Plán nám skvěle vycházel, navíc jsme dokázali proměnit šance,“ pochvaloval si Reichel.
