Článek
Čím to je, že máte ve svém věku chuť dřít a nastupovat proti o dvacet a víc let mladším protihráčům?
Všechno kolem hokeje mě nabíjí energií, neztratil jsem chuť trénovat ani hrát zápasy, mám v sobě pořád ještě touhu vítězit. Pohybuju se v kabině mezi mladými kluky, díky nim si nepřipadám tak starý a pořád ještě doufám, že na sklonku kariéry zažiju i nějaký týmový úspěch.
Litvínov je v tabulce ale až třináctý...
Dopředu nejde nikoho odepsat. Soutěž je extrémně vyrovnaná, jen se podívejte na tabulku, aktuálně je mezi mužstvy na páté až třinácté příčce jenom devět bodů rozdíl. Překvapit může úplně každý včetně nás. Jen musíme ustálit výkony, zatím je střídavě oblačno. Potřebujeme udělat nějakou sérii dobrých výsledků a posunout se do klidnějších pater.
Zatím jste dal sedm branek a přidal stejný počet asistencí, jak hodnotíte sezonu z osobního hlediska?
Mohlo by to určitě být lepší. Ale já poslední roky už neřeším, jestli dám za sezonu deset, nebo dvacet gólů. Když máte rodinu, dáte hokej trochu bokem. Ale neznamená to, že bych se nesnažil, naopak. Mám pocit, že mi to jde ještě víc, protože už se nezaobírám blbostmi a nehrotím, kolikrát se prosadím.
Jak si vysvětlujete, že dokážete být týmu stále platný?
Těžko říct, asi už je v Česku málo tvořivých centrů, jako jsem se vždycky snažil být já. Svoji hru ale musím přizpůsobovat možnostem, moje rychlost už určitě není jako zamlada. Nelítám a neujíždím ostatním. Ale těší mě, že nemusím mít žádné úlevy. Trénuju jako všichni ostatní i přes léto, vynechávám jen pár cviků v posilovně.
Pečujete o sebe nějak speciálně, že se vám vyhýbají zranění a fyzicky stíháte?
Nic speciálního nedělám. Jenom jsem se naučil, kdy si můžu v tréninku přidat a kdy naopak mám odpočívat. Umím se o sebe starat a taky si hlídám jídlo. Jdu takhle sezonu po sezoně, zdraví mi drží a zájem o mě pořád je. Jsem rád, že se v Litvínově vždycky domluvím a nemusím chodit nikam jinam. Tady mám svůj hokejový domov.
Viktor Hübl z Litvínova.
Pocházíte z Chomutova, kde i žijete. To je hlavní důvod, proč už čtrnáctou sezonu v řadě hrajete v nedalekém Litvínově?
Hlavní důvod asi ne, ale samozřejmě je to super bonus. V roce 2008 to spíš vypadalo, že se usadím v Českých Budějovicích, ale tam jsme se tehdy nedohodli s klubem na podmínkách. Vzápětí se mi ozvali kluci jako Robert Reichel a Jirka Šlégr a zlákali mě zpátky do Litvínova.
Jak důležité je pro vaši hokejovou dlouhověkost, že vás v kariéře podporují rodiče, manželka i obě dcery?
Rodina je základ. Za všech okolností drží při mně, za což moc děkuju. Všichni doma žijou hokejem a vždycky mám v Litvínově svůj fanklub. Rodina mi vytváří fakt parádní zázemí a je ráda, že mám svého koníčka jako práci tolik let. Díky tomu nechodím domů otrávený. V životě jsem prostě spokojený.
Máte už vymyšleno, co budete dělat po kariéře, abyste zůstal spokojený?
Nápady v hlavě mám, ale nic zatím prozrazovat nebudu. Dokud to jde, soustředím se na hráčskou kariéru. Až přijde konec, udělám definitivní rozhodnutí. A nemusí to být už po této sezoně. Každopádně doufám, že si jednou vyberu správně, abych se pořád vracel z práce v dobré náladě.
