Článek
Vybavujete si ještě dvacet let starý extraligový zápas se Znojmem, v němž Sparta slavila 100 let?
Moc dobře. Na podzim 2003 jsem si ve Vsetíně zlomil kotník a po třech měsících jsem se vracel 10. ledna na utkání se Znojmem. Prohráli jsme tedy 1:5. Při 110. výročí od založení zase šlo o moji poslední hráčskou sezonu ve Spartě, kterou považuji jako svou životní. A teď mě, po deseti letech, čeká další zápas, byť už působím jako manažer.
Logicky coby nejlepší kanonýr sparťanské historie nemůžete na ledě chybět…
Přitom když jsem před dvaceti lety ve svých devětadvaceti do Sparty přicházel, bral jsem to tak, že na sklonku kariéry chci dosáhnout týmového úspěchu.
Dvěma tituly jste si to splnil…
Jsem rád, jak to dopadlo. Stejně jako že jsem nejlepším střelcem Sparty v dějinách. Někteří sparťani to asi špatně chroupou, považovali mě za Kladeňáka. (směje se).
Petr Ton na střídačce Sparty.
Neříkal jste si, jestli by nešlo nějak zařídit, abyste si na prosincové exhibici zahrál i se svým synem Petrem, jenž nastupoval za sparťanskou juniorku a nyní hraje první ligu za Litoměřice?
O tom jsem neuvažoval. To jsme si spíš s kamarády dělali srandu, jestli by nebylo dobré začít trénovat a dát si s ním nějaký zápas za Litoměřice.
Lákalo by vás to?
Když jsem se před třemi týdny viděl na ledě při Souboji legend na oslavách 100 let pardubického hokeje, tuhle prvotní myšlenku jsem zase hned ukončil. Ještě v pětačtyřiceti jsem se cítil skvěle, jenže pak už je každý rok strašně znát. Věk nejde zastavit.
Příklep s Františkem Výborným a jeho synem DavidemVideo: Sport.cz
Těší vás, že v Holešovicích se to bude hvězdami v obou týmech jen hemžit?
Všechno to jsou legendy. Úroveň to ale bude mít jenom pro lidi, kteří hokej nesledují. Jako bývalí hráči jsme zvyklí na určitý standard. Hlava by pořád chtěla, ale tělo už neposlouchá. Předloni v létě jsem šel bez jediného tréninku na led při rozlučce slávistů Jardy Bednáře a Marka Tomicy s jejich kariérami. Bylo to krásné, stadion v Edenu byl vyprodaný, ale neužil jsem si to.
Proč? Kvůli chybějící fyzičce?
O tu nejde. Byli jsme zvyklí, co umíme s pukem udělat, ale teď už to najednou nešlo.
Teď si to, pro Spartu v legendárních Holešovicích, užijete?
Tohle pro mě bude něco úplně jiného! Právě kvůli Holešovicím. V roce 1992 jsem tam za Kladno ještě ve federální lize dal své první dva góly. Potom jsem v Holešovicích strávil jedenáct let. Pro mě má ta hala velké emoční kouzlo a náboj. I proto chodím od září párkrát týdně na led si zahrát hokej, abych se tak nějak udržoval.
