Článek
Kdyby se Ján Lašák mohl vrátit v čase do jakéhokoliv období v kariéře, prý by zvolil její závěr. Poslední tři sezony své profesionální kariéry rodák ze Zvolena strávil pod Ještědem.
„Jsem rád, že jsem v Liberci zanechal stopu,“ usmíval se Ján Lašák, který za Bílé Tygry chytal v letech 2014 až 2017 a celkem v dresu s číslem 25 nastoupil ke 144 utkáním. Před deseti lety s ním vystoupal na úplný extraligový vrchol, když ve finále porazil středečního soupeře Bílých Tygrů Spartu.
Ján Lašák při ceremoniálu.
„Náš klub posunul o velký kus dál,“ řekl při slavnostním ceremoniálu prezident Liberce Petr Syrovátko, který připojil historku z mistrovské sezony spojenou s Lašákem.
„Bylo to krátce po třetím zápase ve finále, které jsme prohrávali 2:1, a Janko nebyl nominovaný do čtvrtého zápasu, odchytat ho měl Mára Schwarz. Janko velmi smutný, skoro až roztrpčený, to v sobě ukousal takovým způsobem, že se postavil před tuhle partu a pronesl motivační řeč, která vedla k jedinému cíli,“ dodal Syrovátko.
„Kluci, myslíte si, že jsem naštvaný, že nechytám? Chvíli jsem byl, ale teď už mi je to jedno, protože chci mít jméno na tom poháru. Budu tam stát a fandit, aby se Švárovi podařil každý zákrok!“ burcoval před deseti lety Lašák kabinu.
Bílí Tygři od té chvíle již nezaváhali. Památným se také stal moment v poslední vteřině pátého utkání, kdy Lašák chytil za stavu 4:3 Jaroslavu Hlinkovi trestné střílení. „Padaly na nás mdloby. Jánko nám ale říkal: ‚Já tyhle okamžiky vyhledávám. Já je miluju,‘“ vyprávěl jeho parťák Lukáš Derner, který na středečním ceremoniálu také nechyběl. Lašák a spol. nakonec slavili zlato, sérii ovládli 4:2.
Ján Lašák s bývalými spoluhráči.
„Na Liberec nedám dopustit. Tři a půl roku, které jsem tady zažil, byly neskutečné,“ přiznal Lašák, jehož dres už visí v hale vedle největších legend klubu Jaroslava Nedvěda staršího, Petra Nedvěda, Jaroslava Kasíka, Ctibora Jecha a Milana Hniličky.
„Je to největší pocta, jaké může hokejista dosáhnout. Přijal jsem to s nadšením i obrovskou pokorou. Vyvěsit dres není jen to, co člověk udělá na ledě, ale i mimo něj,“ řekl Lašák. Slávu sledoval i Lašákův táta, který slavil 75. narozeniny.
„Osobně jsem ho tady nezažil, ale podle toho, co jsem slyšel, byl tady legendou. K takovým hráčům musíme vzhlížet a jednou být třeba taky jako on,“ řekl liberecký útočník Jaromír Pérez, který se Spartou otevřel skóre, ale hosté dokázali dvěma góly Romana Horáka slavnostní zápas vyrovnat a v prodloužení otočit.
„Díky vyvěšení dresu Jánka Lašáka měl zápas speciální náboj. Tímto mu chci pogratulovat a mám radost, že tu mohl být a my jsme to mohli zažít s ním. Těšil jsem se a fanoušci byli výborní. Chyběla tomu jen ta výhra,“ pověděl Lašákův krajan a obránce Bílých Tygrů Michal Ivan.
Dojatý Ján Lašák.
„Byl jsem hrdý. Je to pěkná věc a Jánko je velká osobnost. Je oblíbený mezi fanoušky i vedením. Byl jsem jen rád, že jsem to mohl zažít a o to víc, když je to Slovák. Věřím, že se budeme ještě potkávat v národním týmu,“ dodal slovenský reprezentant.
Lašák momentálně působí u slovenské reprezentace jako trenér brankářů a před pár dny se vrátil z olympiády, kde nakonec mistr světa z roku 2002 na medaili nedosáhl, Slovensko skončilo čtvrté.
„Je to škoda, mrzí to, ale je potřeba to vidět realisticky. Všichni měli hráče z NHL a kvalita byla neskutečná. V semifinále se ukázalo, že na Američany zatím nemáme. Věřím ale, že tenhle tým dospěje a bude ještě lepší,“ vrátil se k olympiádě Lašák, který ve středu zažil další výjimečný večer.
