Jako zamlada, třinecký kápo zázračně ožil: Pomáhá mi láska k hokeji

Oceláři stále válí, ze dvanácti duelů si odnesli 34 ze 36 možných bodů. „Jsme sebevědomí, což je podpořené dobrou prací. Každý den dřeme, ať už na tréninku, nebo v samotných zápasech. Všechno se odvíjí od týmu, od jeho nastavení a toho, že se snažíme jít dál s pokorou,“ uvědomoval si Růžička.

Coby kapitán má letos velmi snadnou práci. „Samozřejmě do toho člověk musí občas trochu píchnout, ale myslím si, že tady jsou všichni kluci nastavení dobře – jak ti mladí, tak i starší. Myslím, že hlavně ti mladší už sami dobře poznávají, jak to tady funguje,“ líčil.

Slezané ukazují, že šlapou jako jeden celek. A z nezastavitelného kolosu pak lze vypíchnout výborně hrající individuality. Včetně zkušeného Růžičky. Ten už takřka dorovnal svůj loňský počin, kdy za celou základní část nasbíral 19 bodů. Jeho role postupně upadala a v play off se mu čas na ledě smrskl pod čtrnáct minut.

Ale najednou byste nepoznali, že se po ledě prohání čtyřicátník. Růžička až zázračně ožil, opět hraje přes sedmnáct minut a rychlostně najednou vůbec nestrádá. „Klobouk dolů, jak se v létě znovu dokázal skvěle nachystat. Pracuje výborně a má skvělý pohyb,“ oceňoval asistent trenéra Jiří Raszka.

Zatímco loni kapitán plnil roli mentora pro mladíky Petra Sikoru s Matějem Kubiesou, tentokrát ho kouč Boris Žabka šoupl k důraznému Danielu Voženílkovi. „Pomáhá mi samozřejmě hodně, je skvělý. On by pomohl komukoliv, je to vynikající hráč,“ smekl Růžička.

Otázky na svou osobu nechtěl ani slyšet. Rozpovídal se až při dotazu, co ho pořád žene každý den dřít a měřit se s až o generaci mladšími protihráči. „Asi je to láska k hokeji. Člověk musí mít rád to, co dělá. Jakmile k tomu má vztah, tak ho to baví. Máme navíc v kabině skvělou partu, o to víc si to pak užíváme. Žijeme tu jeden pro druhého,“ vykládal.

Podobný pohled měl i Raszka. „Nechce o sobě mluvit, protože má nastavené, že na prvním místě je tým. Podle toho se i chová. Nejen on, ale i všichni kluci v kabině,“ všiml si asistent.

S Růžičkovou mentalitou se poslední roky pozměnil i styl hry. Už to není ten obávaný střelec, který by z levého kruhu sázel gól za gólem. Spíše chystá příležitosti pro spoluhráče. Stále však umí ve správný čas vypálit, což potvrdil proti Spartě. Rychlou akci ve 33. minutě zakončil přesnou ranou přes bránícího Mašína mezi Kořenářovy betony. „Chtěl jsem takhle vystřelit, ale nevím, jestli se to ještě nesvezlo po hokejce obránce,“ poznamenal.

Hosté nakonec slavili další cennou výhru, v závěru rozhodl Libor Hudáček. „Byl to těžký zápas, Sparta má velice dobrý tým. Hráli jsme ale týmově, dělali jsme přesně to, co jsme si před zápasem řekli a za čím jsme si šli. Na konci jsme za to byli odměněni. Byl to z naší strany skvělý výkon od Maziho (brankáře Mazance) až po posledního hráče,“ liboval si Růžička.