Hlavní obsah

Jakub Sirota o hokeji v Česku, extralize, zranění a svatbě. Užívám si to, atmosféra v Olomouci je výjimečná

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Když se Jakub Sirota po sedmi letech vrátil do Česka ze zámoří, kde hrál v univerzitní americké lize v Maine, prakticky nikdo ho neznal. Velkou neznámou byl i pro trenéry Olomouce, která ho angažovala. Svými výkony však rodák z Kroměříže zaujal. V dresu Kohoutů patří pětadvacetiletý obránce k oporám a mnozí experti o něm mluví jako o jednom z největších objevů právě probíhajícího extraligového ročníku.

Přihlaste se a sledujte exkluzivní videa z Tipsport extraligy
Přihlásit se

SESTŘIH: HC Olomouc vs. HC Kometa Brno 3:4 sn (48. kolo)Video: Tipsport Extraliga / BPA

 
Článek

Jak si užíváte v dresu Olomouce prvního profesionálního angažmá v kariéře?

Hodně. Já, ale i celý náš tým hrajeme nad rámce toho, co se od nás čekalo. Jasně, pár zápasů nevyšlo, jak bychom si představovali, ale hlavně leden byl slušný. Já osobně pak mám dost prostoru, ohlasy na to, co předvádím jsou příznivé. Jsem rád, že mužstvu pomáhám.

Bylo pro vás po sedmi letech za oceánem těžké zvykat si na jiný hokej?

Pořád je to jen hokej. Měl jsem výhodu v tom, že v Americe je rychlejší, hraje se více přímočaře. A já byl schopný najít ten správný prostor a vytvářet zajímavé situace přihrávkami. V tom jsem tam vynikal a tady se toho pro mě moc nezměnilo. Problém by to možná byl, kdybych šel z Česka tam. Takže v pohodě. Strašně mi ovšem pomohli kluci v kabině. Atmosféra, co panuje v Olomouci, je podle mě nesrovnatelná s jakýmkoliv jiným týmem v extralize. Všichni víme, na čem jsme. Je tady lidský přístup.

Přihlaste se a sledujte exkluzivní videa z Tipsport extraligy
Přihlásit se

Olomouc–Pardubice 2:0 (22. Sirota)Video: Tipsport Extraliga / BPA

Co pro vás, abyste zapadl, sžil se s novým prostředím, bylo nejtěžší?

Nastavení, které tady hráči mají. V Americe, zvláště na vysoké škole, hráči vesměs nemají rodiny. Chodí jen do školy, hrají hokej, a tak spolu tráví spoustu času. Kamarádství je tam silnější, vztahy neskutečně blízké. Tady je to více individuální a hráči jsou i věkem daleko od sebe. Vztahy jsou proto logicky na jiné úrovni. Jak jsem ale řekl, zase to má tady jiné kouzlo, zkušenosti odtud, chápání, jak to funguje.

Zpočátku jste se rozjížděl pomalu. První gól jste vstřelil loni až 26. listopadu. Čím to?

Těžko říct. Třeba štěstí jsem moc neměl. Do té doby jsem trefil snad šestkrát tyč. Příležitostí ke skórování bylo dost. Nic zásadního, co by mi ke gólům pomohlo, se nezměnilo. I jako tým jsme se na začátku sezony trochu hledali. Pak už to cvaklo a zimní období bylo velmi solidní.

Foto: Sport.cz

Olomouc–Brno 2:1 (27. Sirota)

Momentálně v Olomouci patříte k nejproduktivnějším obráncům. Nasbíral jste 17 bodů za sedm gólů a deset přihrávek, stejně jako Dalibor Řezníček a o jeden bod méně než kapitán Jiří Ondrušek. To vás jistě těší?

Určitě. Individuální statistiky jsou ale jedna věc. Důležité jsou i týmové body do extraligové tabulky. A těch nemáme tolik. Do vyřazovacích bojů chceme vstoupit doma a k tomu nám nějaké chybí. Pokud by to vyšlo, byl bych spokojenější. Nicméně, je fajn, jak na tom jsem. Body jsou vždycky takovou evidencí výkonu. Ukazují na práci, kterou člověk každý den dělá. Je to jakási odměna. Není to však nic, na čem bych si nějak zvláště zakládal.

Nepochybně vám z pohledu produktivity pomohlo, že hrajete přesilovky…

Je to velká součást bodů pro kohokoliv. Většina zadáků, co jich má více, do přesilovek naskakuje. Často se puku jen dotknete, když přijde jedna dvě přihrávky, padne gól a vy na tom nemáte valnou zásluhu. Body bývají nesoudné. Není fér obránce podle nich porovnávat.

Vašemu týmu ale přesilovky příliš nejdou. Třeba s Plzní jste jich proměnili pět z pěti, ale v extralize jste v nich pořád nejhorší?

Já to tak mám snad s výjimkou jednoho roku celou kariéru. Nevím, čím to je. U nás to možná ovlivňují zranění. Stalo se, že přesilovky se nám začaly dařit, ale v tom přišly absence. Neměli jsme zformovanou pětku, které by to sedělo, snad ani deset zápasů. Vždycky někdo chyběl, vyměňovaly se pozice, měnil systém. No, a i týmy postupem času brání lépe a lépe. Za takové situace není jednoduché se prosadit.

Trenéři i experti vás chválí. Vyzdvihují hlavně vaše výborné bruslení a cit pro přihrávku. Nechtělo by to také přitvrdit? Od borce, co hrával sedm let v Americe, se to čeká. Ne?

Nemám to v sobě. Mé přednosti jsou jiné. Na to, abyste uměl trefovat soupeře, musíte mít talent. Když k někomu přijedete, není jednoduché, se do něho opřít. Nedělám to, byť vím, že občas je to potřeba. Musím na tom pracovat.

Foto: Sport.cz

Hradec Králové – Olomouc 0:1 (4. Sirota)

Na přelomu loňského prosince a letošního ledna jste kvůli zranění na měsíc vypadl ze sestavy. Co se vám přihodilo?

Zablokoval jsem střelu, dostal pukem do ruky a zlomil se mi z vnitřní strany kloub na ukazováčku. Ten zápas jsem dohrál, protože když držím hokejku, ten prst nepoužívám. Pak mi však otekl, šel jsem na rentgen a bylo zle. Musel jsem to na tři týdny zafixovat. Holt i to k hokeji patří.

Odborníci váš tým každoročně pasují na nižší patra tabulky. Tradičně se však této nálepce vzpíráte. Kam chcete dojít letos?

Minimálním cílem je čtvrtfinále. Semifinále by podle mě už asi bylo nad rámec našich možností. Budeme se ale rvát a můžeme překvapit.

Zámoří jste už při vašem návratu do Česka označil za uzavřenou kapitolu. Reprezentace by ale mohla být další motivací?

Hrát za nároďák by pro mě byla čest. Odmalička to je můj sen. Pokud pozvánka někdy přijde, budu nesmírně šťastný. Člověk ale nad tím nesmí bádat. Vidí-li to trenéři jinak, s tím, že mají jiné hráče, kteří si to zaslouží, je třeba to tak brát.

Přihlaste se a sledujte exkluzivní videa z Tipsport extraligy
Přihlásit se

Olomouc–Kladno 1:2 (21. Sirota)Video: Tipsport Extraliga / BPA

Bylo těžké si po létech v Americe zase zvyknout na život v Česku?

Největší rozdíl je v tom, jaká je tady zima. Nečekal jsem, že bude tak mírná. Užívám si to. Člověk venku nechodí v mrazu, pár dnů bylo dokonce i sluníčko. V Maine jsme ještě v dubnu odklízeli sníh z auta. Super také je, být blízko u rodiny.

Snoubenku, byť je Češka, máte však v Americe. To asi není příjemné?

Dá se to vydržet. Samozřejmě, chceme být spolu, ale i ona má své sny a já ji v tom podporuji.

Prozradíte, po čem touží?

Chce pracovat v největší galerii na světě v New Yorku. Miluje umění, studuje historii umění.

Loni v březnu jste udivil svět, když jste ji požádal o ruku přímo na ledě před zaplněnou halou. Později jste oznámil, že plánujete svatbu, a to v Česku, protože v Americe by vyšla příliš draho. Už jste vybrali místo a termín?

Ano. Vezmeme se nejspíše v Luhačovicích a má tam být zhruba osmdesát lidí včetně spoluhráčů z týmu. Doufám, že dorazí i kamarádi z Ameriky. Většina věcí je zařízených, jak to dopadne, těžko říct. Logistika byla přes oceán komplikovanější. Zbytek bych si nechal pro sebe. Věříme však, že všechno bude v pohodě.

Reklama

Související témata: