Sedlák se naštval a otočil derby. Hykova famózní přihrávka? Je jeden ze sta, ocenil

Čím to je, že jste z posledních patnácti odehraných duelů nasbíral 14 gólů a 8 asistencí?

Na začátku sezony mi štěstí moc nepřálo, teď se ke mně přiklonilo. Poctivá práce se vždycky vrátí, i když to tam třeba nejdřív nepadá.

Vypadalo to, že na začátku třetí třetiny jste se prostě rozhodl, že všechno vezmete na sebe. Bylo to tak?

Jo, jo. Byl jsem naštvaný, nehrálo se mi dnes úplně dobře, to samé minulý zápas. Trochu jsem se na sebe naštval, což mi pomohlo, byl to pro mě správný impuls. Chtěl jsem pomoci týmu, to je normální.

Takže recept na úspěch je naštvat Lukáše Sedláka?

Já jsem naštvanej většinu zápasu, takže to není zas tak těžký. (usmívá se)

Bylo těžké v tak vyhroceném duelu krotit emoce? Ve třetí třetině jste šli i do tří, byla tam spousta bitek a potyček.

Říkali jsme si, že chceme hrát v klidu, nekoukat se, co na ledě dělají oni. Chtěli jsme hrát svůj hokej s tím, že se zdravě naštveme a obrátíme to v góly. To byla dobrá cesta. Krotit emoce, je to jak kdy. Musíte koukat, co se děje na ledě. Někdy funguje se uklidnit, jindy je potřeba se trochu odvázat.

Hradec jste porazili i počtvrté v sezoně. Co jste prožíval, když jste rozhodl derby?

Bylo to super. Ale jsem hlavně rád, že jsme dvě třetiny hráli výborný hokej. Bylo parádní to ze střídačky sledovat. Je to důležitější než výsledek. Já jsem pořád věřil, že nám to tam nakonec napadá. Že i kdyby to trvalo do poslední minuty, nějaké góly tam narveme a zlomíme to.

Zejména přihrávka Tomáše Hyky do prázdné branky v prodloužení si zaslouží absolutorium. Asi 99 procent hráčů by už z mezikruží střílelo.

Ale Hyča ten jeden ze sta. (usměje se) Takhle mi to dává už asi čtyři roky. Celou dobu jsem věděl, že bude nahrávat. Akorát tam byla hokejka, tak jsem doufal, že mi to nedá moc brzo. Ale krásně si počkal a připravil mi to do prázdné branky. Krásná práce.

Jak jste si užíval atmosféru vyprodané arény?

Neskutečný. Tady už je to klasika, bych řekl. Lidi na hokej chodí a ženou nás dopředu. Pokaždé když trochu zatlačíme a oni začnou ještě víc skandovat, dodává nám to extra sílu a díky tomu třeba i přetlačíme někoho v soubojích.

Kaňkou bylo jen pár plastových láhví hozených z hlediště.

To je samozřejmě škoda. Naštěstí to nikoho netrefilo. Už se mi taky stalo, že jsem byl na ledě, když po mně někdo házel láhve. Není to šťastné, ale… Nechci říkat, že to k tomu patří, protože je to špatně. Ale prostě to tak je a nic moc s tím neuděláme.

Na Mountfield teoreticky můžete narazit i ve čtvrtfinále. Může být tenhle obrat mírnou psychologickou výhodou?

Možná trošku, třeba to bude v hlavách, ale play off je úplně něco jiného. Začíná se tam od nuly a na zápasech v základní části nezáleží. Chceme se se soustředit na naše výkony, ne na soupeře.

Se 111 body jste vyrovnali klubový rekord, na absolutní rekord Liberce vám čtyři kola před koncem základní části chybí sedm bodů. Vnímáte to?

Bylo by to sice krásné, ale neznamenalo by to, že bude sezona úspěšná. Velkou váhu tomu nedáváme. Tohle je spíš pro lidi okolo, fanoušky a média.