Článek
Rodák z Chornic na Svitavsku se přes Prostějov dostal v roce 1954 do Rudé hvězdy, s níž následně ovládl všech jedenáct ligových titulů v řadě. Je jedním z pouhých šesti hokejistů, kterým se to povedlo.
Spolehlivý obránce si za své výkony řekl v roce 1960 o pozvánku na olympijské hry v americkém Squaw Valley, kde československá reprezentace obsadila čtvrté místo.
„Na turnaji jsem si skoro nezahrál, protože tehdy nastupovali jenom čtyři beci a já byl jako pátý. Ale už to, že jsem byl vybrán, pro mě byla veliká čest. Člověk nemohl dosáhnout ničeho většího, protože olympiáda je olympiáda. Medaile z ligy už jsem rozdal, protože sběratelé jsou neúnavní, ale pořád mám diplom z olympiády,“ vyprávěl pro Deník při rozhovoru k jeho devadesátinám, které oslavil před třemi roky.
Za nejcennější z jedenácti titulů s Kometou považoval poslední z roku 1966. „Protože tehdy jsme všichni zestárli, soupeři si už na nás zvykli a my nehráli ve formě jako na začátku,“ vysvětloval Mašlaň.
Sezonu po posledním titulu tehdy ve čtyřiatřiceti letech ukončil vrcholovou kariéru a chvíli dokonce stanul na střídačce v roli trenéra. S koučováním ale rychle seknul.
„Už mě to nebavilo a neměl jsem chuť. Trenér je od nevidím do nevidím na cestách. Je závislý na výborech a hráčích, pořád mění kluby, přitom to není v trenérech, ale hráčích. Už mě to neuspokojovalo. Budoval jsem si chatu na Kuklíku na Vysočině. Potřeboval jsem se někde schovat a mít klid a pohodu. Každý má nějakou mentalitu, třeba Ruda Potsch procestoval svět. Když ho to baví, ať to dělá. Já to měl takto a mohl jsem si vybrat, co budu dělat,“ povídal.
Mašlaň žil v Brně a ještě dlouho navštěvoval zápasy hokejové Komety.
