Článek
Skoro pět sezon jste byl v Olomouci, tu minulou jste strávil v AHL. Jaké to je být zase doma v Rondu?
Jako když máte slezinu se základkou a vidíte se po dlouhé době. Je to hezké a doufám, že to hezké ještě bude a návrat si společně užijeme. Jsem stejný ročník jako mladý Libor Zábranský, jeho otce znám nějaký ten pátek, prošli jsme celou mládeží, kde nás trénoval. Hrál s námi i Filip Král, Dalimil Mikyska i třeba Radek Kučeřík. Nějaké úspěchy jsme společně udělali, ale jeden z největších úspěchů je, že jsme se tady všichni sešli. Před pár dny jsme zrovna sedli do auta, jeli jsme na natáčení a pan Zábranský povídal: ‚Kdo by to před dvanácti lety řekl, že takto všichni pojedeme‘.
Když Kometa prožívala své vzkříšení a později získala první extraligový titul, byl jste teenager. Jaké to je pro vás teď být její součástí?
Je to splněný sen. Pamatuji, jak jsem coby junior dostal telefon, že můžu hrát za áčko. Ale furt jsem byl mladý, co měl před sebou dlouhou cestu. Teď už přicházím v jiné pozici, než když jsem byl mlaďoučké ucho. Když jsem viděl, jak vyhráli loni na jaře titul, tak jsem jim to strašně záviděl i přál, protože jsem znal plno kluků. Kdyby se to zase povedlo, byl by to další splněný sen. Vlastně jeden z největších snů.
Měl jste jako kluk v Kometě vzor?
Obrovskou ikonou byl Leoš Čermák. Když jsem pak přišel do áčka na trénink, tak jsem nevěděl, jestli mu mám tykat, nebo vykat. Je to komeťácká legenda. S úžasem jsem koukal i na Petera Muellera či Radima Bičánka, i když to byl obránce.
Minulou sezonu jste prožil na farmě Utahu v Arizoně. Co vám ten rok v Americe dal?
Tím, že jsem byl daleko od rodiny, jsem se určitě osamostatnil. Po hokejové stránce jsem se naučil hru na menším prostoru, poznal jsem na ledě taky větší sobectví, o kamaráda na farmě moc nezakopnete. Musíte se naučit dát si brnění okolo hlavy, nepouštět si do ní blbé věci. A čím dřív se to naučíte, tím líp. Zpočátku jsem měl výhodu, že jsem jim moc nerozuměl, tak mi to bylo jedno. A samotná Arizona? Je to život na poušti, život mezi hady a štíry. Měli jsme tam pejska, takže na procházce jsme koukali pod každý keř, jestli na nás něco nevybafne, ale naštěstí jsme nic velkého neviděli. Ale zase není vůbec špatné jít si v prosinci lehnout k bazénu a opalovat se.
Jaká byla pro vás hra na úzkém kluzišti, zvlášť když jste byl v Olomouci zvyklý na „letiště“?
Ve finále mi to na konci sezony vyhovovalo, protože člověk si zvykne na všechno, jen potřebuje svůj čas. Mně přijde, že moje tělo je nastavené tak, že potřebuje toho času trošku víc, aby všechno bylo tak, jak má. Ale za ten čas, během kterého jsem měl přesvědčit, abych tam zůstal, se mi to nepovedlo.
Je to „pomalejší“ tělo i důvodem, proč vás míjely mládežnické reprezentace?
Já jsem byl v mládeži na jednom turnaji, a to bylo všechno. Bylo plno kluků, co objezdili turnaje reprezentace, a dnes nehrají hokej. Nic bych neměnil, jsem rád, jak to je. Každé tělo, každá hlava potřebuje něco jiného a poradil bych mladším, jestli nejsou v mládežnické reprezentaci, tak to nic neznamená a ať makají dál. Že to mohou dotáhnout mnohem dál než ti, co tam teď jsou.
Uklidňoval vás někdo jako teenagera, že to chce jen svůj čas?
Ne, to vůbec. Kdyby se mě někdo v mladším dorostu zeptal, jestli budu hrát profesionálně hokej, tak mu řeknu, že na 90 procent to nevypadá. Moc mě to bavilo, ale moje výsledky nebyly takové, abych měl štěstí a mohl doufat v áčko. Vypadalo to tak, ale naštěstí to tak nedopadlo. Přitom jediné, co jsem změnil, tak jsem začal makat. Makal jsem víc než ostatní a časem se to ukázalo.
Přišel nějaký zlomový moment?
Moc mi pomohlo, že jsme se z bytu odstěhovali do domečku, kde jsme měli zahradu. S taťkou jsme tam postavili střelnici, kde jsem strávil hodně hodin a na ledě to bylo rázem znát. Měl jsem větší jistotu na puku, věřil jsem si ve střelbě, což mi zůstalo. Rázem to bylo jiné.
Měl jste záložní plán B?
Ano. Dodělal jsem si maturitu, když jsem šel na vysokou, tak jsem byl přeložený z Brna do Olomouce. Asi by se to dalo zvládat, ale moje tělo se potřebuje soustředit na jednu věc a tu dělat na 100 procent. Když jsem si vzal knížku a začal se učit, měl jsem v hlavě, jestli by nebylo lepší si jít zaběhat či zacvičit. Už to nešlo skloubit. Na střední jsem se učil na počítačového grafika, což mě strašně bavilo. Bylo to zaměřené na 3D tisk, 3D tiskárnu mám dodnes doma a občas si něco vymodeluju a vytisknu. Hokej mě ale baví víc.
Jaká to bude pro Kometu sezona, ve které se budete navíc stěhovat do nové arény na výstavišti?
Nebude jednoduchá, protože víme, jak je soutěž nabitá. Snad si to všechno sedne dobře a sezona bude povedená. Ale stěhování bude fajn. Když jedu okolo výstaviště, tak to poctivě sleduji, zamávám a říkám, že se těšíme.
Co říkáte na to, jak jde extraliga kupředu a pro mnohé je místo AHL výhodnější být doma?
To je samozřejmě otázka, jestli je to výhodnější. Když jste v AHL, může se vám povést začátek sezony, dostanete pár zápasů v NHL a můžete tam zůstat nastálo. Na druhou stranu život v AHL není sladký, je to náročné, je to hodně o cestování. Na Brnu se mi líbí, že když přijde play off, skoro každý ve městě žije hokejem. Kdo ale žil hokejem v Arizoně? Pár lidí na zimáku. To bylo všechno.
