Článek
Začněme vašimi rodinnými vazbami. Vzpomínáte si na hokejovou kariéru otce?
Vím, že v roce 1981 byl jako hráč v týmu Vítkovic, který tenkrát vyhrál československou ligu. Mně bylo jedenáct let. Už je to nějaký čas (úsměv). Tehdy měly Vítkovice skvělý tým - jen namátkou Černík, Svozil, Fryčer, Holaň, Neuvirth, Kacíř, v brance Šindel. V polovině devadesátých let strávil otec i několik sezón na vítkovické trenérské lavičce v extralize.
A jak si v současnosti vedou vaši potomci?
Starší kluk Matěj odlétá do kempu Dallasu, kde má dvoucestnou smlouvu. A vypadá to, že začne sezónu na farmě, protože Dallas je velmi kvalitní v ofenzivě, v tomto směru jeden z nejlepších klubů v NHL. Dostat se do něj bude těžké, ale kluk se chce o to poprat a budu mu fandit. Mladší syn Šimon je v juniorech týmu Prince Albert. Cestuje do zámoří s odhodláním, aby měl podařenou sezónu a byl schopný prosadit se do draftu a byl dodatečně draftovaný.
Nebudou vás myšlenky na syny a jejich kariéry rozptylovat při vlastní trenérské práci v Litvínově?
Byl bych špatný rodič, kdybych dětem nepřál. Ale beru to tak, že nějakým způsobem jsem se podílel na jejich růstu, a tím to skončilo. Mají svoje životy. Když budou mít zájem, mohu jim přihodit pár postřehů.
Co pro vás znamená příchod do severočeského klubu?
Otevírá se přede mnou nová trenérská éra u extraligového áčka mužů. A zrovna po nepovedené sezóně pro Litvínov. Doufám, že letos to bude vydařenější období. Z Vítkovic do Litvínova jsem to vzal přes Prahu, kde jsem tři roky působil u mládeže a u juniorů ve Spartě, která dvakrát získala titul nejlepší akademie ČSLH. A byla to práce na vysoké úrovni. Nehledím na to, kde zrovna jsem. Přišla nabídka z Litvínova a rád jsem ji využil.
Jak se vám spolupracuje s dalšími členy trenérského týmu?
Od trenéra Radima Rulíka nabírám spoustu zkušeností. Je to zkušený trenér s mnoha úspěchy, ostatně v roce 2015 přivedl Litvínov k titulu. I s Jirkou Šlégrem je spolupráce velmi dobrá. Před sezónou měl hodně práce jako předseda představenstva a nemohl být pořád u mužstva. Přesto jsme komunikovali a řešili věci. Chodil na tréninky, ale nebyl na střídačce. Ale v extralize se na ní vrátí jako druhý asistent trenéra.
Loni jste u týmu nebyl. Můžete vystihnout, v jakém rozpoložení se litvínovští hráči nacházejí na prahu nového ročníku extraligy?
Nemyslím, že by převažovala frustrace z loňského boje o záchranu. Ale trošičku je cítit, že chybí sebevědomí po nepodařené sezóně. Hráčská kvalita ale tady je. Asi si nebudeme nalhávat, že patříme mezi největší favority extraligy. Naší snahou je vyhnout se spodním příčkám a hrát o desítku v tabulce. Když výkonnost půjde pomalu nahoru, nemusela by to být vzdálená meta.
