Odložili jsme ega a ukázali, že jsme dobří, prozradil vítězný recept Hudáček

„Snažil jsem se jen číst hru. Víme, kde máme být a co máme dělat, když nahodíme puk, tak jsem se snažil být co nejblíže u branky a pak co nejrychleji zakončit," vykládal 32letý slovenský útočník.

Třinec se zásluhou gólu Hudáčkova krajana Martina Marinčina ujal v první třetině vedení a dlouho ho úspěšně hájil. Další Slovák ve finále, hradecký Mislav Rosandič ho ale ve třetí části střelou od modré smazal. „Od té chvíle jsme to museli vzít do svých rukou a aktivně si jít za dalším gólem. Nic jiného nám nezbývalo. Celou dobu jsme věřili, že Hradec uděláme," říkal Hudáček, jenž přišel do Třince před touto sezonou s jasným cílem – ke stříbrné medaili, kterou získal v sezoně 2018/2019 v dresu Liberce, přidat kov nejcennější.

Povedlo se, na vítěznou trefu Hudáčka v 57. minutě navázali trefami do prázdní branky Nestrašil a Daňo, Třinec vyhrál 4:1 a mohl se radovat z pátého klubového titulu. „Přesně kvůli tomu jsem do Třince přišel. Chtěl jsem zvedat na konci pohár, takže jsem maximálně spokojený," uvedl Hudáček, který play off zakončil s bilancí šesti gólů a pěti nahrávek, které nasbíral v devatenácti utkáních.

Dohromady jich Třinec ve vyřazovací části odehrál ještě o ty tři, které Hudáček nesměl hrát, více. Nejvýchodnější tým na extraligové mapě se tak stal prvním, kdo k Masarykově poháru došel z předkola. „Byla to těžká cesta a asi jsme dobří, když jsme ji zvládli. Porazili jsme Litvínov, pak favorizovanou Spartu a nejlepší tým základní části Pardubice. Hráli jsme týmově a skvělí byli i naši brankáři," poukázal Hudáček na důležité milníky v cestě za titulem.

„Moc se nám po základní části nevěřilo a možná to byla i naše výhoda. Věděli jsme, že nás podceňují, ale my jsme si věřili a šli krůček po krůčku. Věděli jsme, že jsme všechny ty týmy v sezoně porazili a víme, jak je máme přehrát. Dali jsme si to do hlav, odložili jsme ega a porazili jsme je," popsal slovenský hokejista.

Třinecké podle něj nerozhodily ani porážky ve finálových bitvách číslo čtyři a pět. „Naopak, ještě více nás to motivovalo k tomu, abychom ze sebe vyždímali maximum. Věděli jsme, že když se to podaří, tak nás nemůže nikdo porazit," usmíval se Libor Hudáček.