Schleiss si vzpomněl na rybník i hobíky: Kabina byla intimní, celkově úžasný zážitek

Klingenthal (od našeho zpravodaje) - Devětadvacetiletému útočníkovi nevadily ani netradiční podmínky na stadionu pod skokanským můstkem a stále se horšící led. „Patří to k tomu. Připomnělo mi to doby, kdy jsme hráli jako malí na rybníku,“ usmál se.

Úžasný zážitek, super akce. Všechno bylo perfektně zorganizované. Ještě jak se setmělo, byla to krása. Osvětlení i hudba povedené. Nádherné pro oba kluby. Navíc jsme vyhráli, o to víc nás to všechny bavilo.

Tím, jak jsme navyšovali vedení, se lepšili i naši fanoušci. Když jsme šli na rozcvičku, tak naše autobusy asi ještě nedorazily. Ale fanoušci nakonec dojeli a udělali skvělou atmosféru. Lidi byli opravdu blízko k ledu, takže parádní kulisa. Snad jsme jim udělali radost.

Podmínky byly polní, ale s tím se muselo počítat. Věděli jsme, že led bude skákat a budou tam rýhy. Před druhou třetinou to najednou šíleně svítilo, jak už byla tma. Byl to dost rozdíl. Tak jsme chtěli víc střílet na gólmana, protože proti světlům toho moc neviděl. A před třetí třetinou už byla větší zima. Když jde člověk zpocený střídat, bylo to znát. Ale musíme se přizpůsobit, ne to řešit. Patří to k tomu. Připomnělo mi to doby, kdy jsme hráli jako malí na rybníku.

Holt jsme museli přimhouřit oko, hlídat si chrániče na brusle a být obezřetní na nože. V buňce v kabině jsme byli na sebe intimně namačkaní a měli jsme jen židličky. Připadali jsme si chvilku jak hobíci. Sranda, stmelilo nás to.

Rozhodně, je to fakt moc fajn zkušenost. Ještě jsem si teda zahrál exhibici pod širým nebem ve Svatém Mořici, kde byly vidět i hory a bylo tam hodně sněhu. Ale tohle mělo náboj, přijela spousta lidí.

Já v Plzni ještě hrál na kluzišti bez střechy. Když jsem chodil do školy, tak malá hala ještě byla bez zastřešení a byly tam sítě místo plexiskla. Venkovní kluziště jsou nádherná. Jsem rád, že jsme tak důležitý a speciální duel zvládli.

Je to samozřejmě super. Gól v oslabení byl důležitý, puk skákal jako hopík, tak jsem se ho snažil trefit a padlo to tam. Naše lajna navíc byla hodně aktivní, prosadili jsme se už po půl minutě a hned se nám hrálo líp.

Na začátku jsme to pálili ze všech stran. Během jednoho střídání si to Petr Zámorský s Davidem Kvasničkou snad čtyřikrát přihráli o Frodlovy betony. A tak si všichni si mysleli, že budu střílet, takže jsem tentokrát zkusil přihrát. Buď, anebo. Naštěstí to vyšlo.