Článek
Přijede jako soupeř, přesto se dočká největších ovací. Plzeň vyvěsí Vlasákův dres před utkáním s Mladou Boleslaví, kde nyní pražský rodák působí v pozici sportovního ředitele. „Někdy na začátku října mi volal Martin Straka a oznámil mi to. Je to pro mě velká pocta,“ líčí.
Co přesně si pro něj domácí přichystali, se nechá překvapit. „Něco takového zažiju poprvé a naposledy. Nevím, co od toho čekat. Abych řekl pravdu, pozornost úplně nevyhledávám. Ale bude to něco speciálního a těším se,“ usmívá se. „V průběhu kariéry člověk na tyhle věci vůbec nemyslí. Ale když takový moment přišel, vybavila se mi spousta vzpomínek na úspěšnou plzeňskou éru,“ podotýká.
Odchovanec pražské Slavie přišel na západ Čech v roce 2007 s vizitkou držitele zlatého hattricku z mistrovství světa. Plzeň si produktivního forvarda vyhlédla v Linköpingu. „Bylo to celkem jednoduché rozhodování. Tehdy za mnou do Švédska přijelo vedení Plzně, a to na mě udělalo velký dojem. Chtěl jsem se vrátit do Česka, protože děti už byly ve školním věku. Nabídka mi dávala smysl,“ vzpomíná Vlasák.
Z původně dvouleté smlouvy nakonec bylo sedm sezon v pozici hráče, tedy nejdelší období kariéry v jednom klubu. Ze šikovného praváka se velmi brzy stal miláček publika, jelikož se zařadil mezi klíčové hráče. Celkem za 384 duelů nasbíral úchvatných 360 bodů (148+212). V sezoně 2010/2011 se dokonce stal nejlepším střelcem i nejproduktivnějším hráčem extraligy.
A v modrobílém dresu hlavně objevil osudového spoluhráče. „Na začátku se mi úplně nedařilo. Ale o rok později se vrátil Martin Straka a od té doby jsme hráli spolu. To bylo úžasné období,“ vybavuje si.
Ačkoliv oba patří do zlaté generace národního týmu, v reprezentaci na sebe narazili jen na světovém poháru 2004. „Znal jsem ho jako hokejistu, ale pořádně jsme se nepotkali,“ poznamenává Vlasák.
Tomáš Vlasák (vlevo) a Martin Straka se radují z gólu.
V Plzni se z nich však stala nerozlučná dvojka, která táhla tým na vrchol. „První zápas jsme odehráli v přípravě ještě na Slavii. Sám pro sebe jsem si říkal, že mám pocit, jako kdybychom spolu hráli celou kariéru. Věděl jsem, kde bude, kam můžu nahrát a co od něj mám čekat. Bylo to něco neuvěřitelného,“ nechápe Vlasák.
„Hrozně rychle mezi námi vznikla chemie. S takovým hokejistou je extrémně jednoduché hrát,“ říká na adresu legendárního Straky, jehož dres s číslem 28 už pod stropem Logspeed CZ areny visí.
Právě kapitán a tehdy i většinový majitel klubu nakonec v roce 2013 rozhodl drama ve druhém prodloužení sedmého finále ve Zlíně. „Psychicky to byl nejtěžší zápas v kariéře. Už jsem cítil, že další finále asi nezažiju, takže jsem měl poslední šanci získat extraligový titul,“ tuší Vlasák.
„Cením si úspěchu o to víc, že pro klub to byl první a stále je jediný titul. V průběhu sezony na něj přitom nikdo nedokázal pomyslet. Už jsme tři roky předtím vyhráli základní část, ale pak vypadli ve čtvrtfinále. Zůstávali jsme s pokorou a respektem,“ vzpomíná.
Zatímco Straka ukončil kariéru v roce 2014 a přesunul se naplno do kanceláře, Vlasák se ještě na rok vrátil do mateřské Slavie. Ale s plánem obnovit spolupráci se svým parťákem. „Dohodli jsme se naprosto férově. Martin už chtěl skončit, já toužil ještě po jedné sezoně. Tak na mě rok počkal a pak jsme začali spolupráci v nových pozicích,“ popisuje Vlasák, který v západočeském klubu započal kariéru sportovního manažera.
„Je to nová role. Vlítnul jsem do toho rovnýma nohama. Tenkrát se ještě všechno dělalo na papír, systém fungoval dost jinak a musel jsem si dávat pozor, abych neudělal nějakou botu,“ líčí.
V této pozici nakonec v Plzni strávil celkem devět let. „Byly to fajn roky. Většinu let jsme hráli nad naše možnosti. Vím, s jakým rozpočtem jsme pracovali, ale třikrát jsme vybojovali bronzové medaile,“ připomíná.
V roce 2024 Vlasák zatoužil po nové výzvě a přesunul se do Mladé Boleslavi, se Strakou se však loučil v dobrém. „Vybudovali jsme si skvělý vztah. Jasně, nevoláme si každý den. Ale byl a je to pro mě výborný člověk. Co jsme si řekli, vždycky platilo. Jeden na druhého se vždycky můžeme spolehnout,“ oceňuje.
Také na Plzeň nikterak nezanevřel. „Byla pro mě a do dneška je druhým domovem. Stále tam mám spoustu kamarádů v klubu i mimo něj,“ dodává Vlasák. Jeho číslo 26 už bude s klubem spjato navždy.
