Tři fauly a pískot publika. Voženílek jede svůj mód play off a zachovává pokerovou tvář

Když přišel po prohře 0:3 mezi novináře, s klidem říkal: „Moc emocí tam už není. Zápas skončil. Nemůžeme se vracet k tomu, co se stalo, co už nemůžeme ovlivnit. Musíme se koukat dopředu na to, co ovlivnit můžeme. A já se na sedmý zápas moc těším.“

Jako by to ani nebyl muž, který před pár minutami na ledě „řádil“ a narvané tribuny na něj pískaly. Voženílek byl nejprve vyloučen za faul na Jáchyma Kondelíka, kterého „sestřelil“ mimo hlavní děj. Bylo však patrné, že to od něj nebyl úmysl, spíš došlo k nezaviněnému střetu. „Všichni to viděli, ale my hráči se přiznávat nemůžeme,“ pravil jen.

Když mířil na trestnou, s Kondelíkem si to ještě slovně vyřizoval a nebýt zásahu sudích, možná by došlo i na pěsti. Jenže jak třinecký útočník naznačuje, tak poté, co disciplinárka rozdávala na startu sezony jednu pokutu za nafilmované pády za druhou, a hráči se tak častokrát raději – i zbytečně – přiznávali z nezaviněného střetu, teď tohle gentlemanství vymizelo.

Druhý faul přišel ve 48. minutě, kdy sekerou zatáhl za záchrannou brzdu. Jenže hned po návratu pádil za katr znovu, neboť za brankou krosčekoval Milana Douderu. Sudí dokonce zákrok překontrolovali, jestli neudělí vyšší trest, nicméně zůstalo u dvou minut. I tak to v polovině závěrečného dějství, když prohráváte 0:2, rozhodně nechcete. Také proto se žádný obrat nekonal.

„Bez vstřelené branky je to trošku problém. Zase jsme hráli jen asi 50 minut. A my potřebujeme – jak jsem tady říkal už minule – abychom hráli nejen 60 minut, ale celý zápas a všichni,“ říkal kouč Zdeněk Moták, jenž v poslední třetině postrádal klíčového muže Martina Růžičku. „Nedohrál kvůli zranění,“ přiznal jen.

Teď se ve Slezsku chystá na čtvrtek mač číslo sedm, který všechno rozlouskne. „Sedmý zápas chce každý hokejista hrát odmala. Samozřejmě chcete vyhrát v co nejrychlejším čase, ale domů se těšíme,“ řekl Voženílek.

Nebyl z Třineckých sám, kdo po utkání zachoval pokerovou tvář, a mluvil jako by série nepřipomínala horskou dráhu. „Že je to z 3:0 teď 3:3? Nic to s námi nedělá, je to hokej. V tom je sport krásný. Jedeme k nám domů, kde nám nezbývá než vyhrát,“ uvedl David Cienciala.

Je pochopitelné, že je to taky trochu psychologická hra, že soupeři a veřejnosti neodkryjete naštvání, že je dobré nezdary přerámovat v cosi pozitivního. Co ale stojí za proměnou zprvu jasné série? „Musíme být taky trošku svině. Oni ten hokej umějí hrát, mají ho v DNA, hrají to několik let. U nás někteří kluci zažívají první play off. Tak chvilku trvalo si zvyknout,“ míní brankář Motoru Dominik Hrachovina.

A českobudějovický kouč Ladislav Čihák přidává: „Tým je neuvěřitelně semknutý, kluci dýchají jeden za druhého. Třinec bude doma silný, ale my to tam odbojujeme a nepose..me se z toho. Vidíte, že i Třinec hraje bezpečně, neblázní. Je opatrný a z naší strany je to podobné. Takže vyhraje ten, kdo udělá méně chyb.“

Zápas číslo sedm se blíží.