Článek
Co vás vedlo k tomu podepsat v Pardubicích kontrakt na další dvě sezony?
Jsem tu spokojený a rád zde budu pokračovat. Petr Sýkora mě oslovil před pár týdny s tím, že by chtěli spolupráci prodloužit. A já s tím nemám problém. Vyhovuje mi, že mám nějakou jistotu. Pardubice mi ve všem vyšly vstříc, za to vedení klubu a Petru Dědkovi patří velký dík.
Čím si vás majitel Dynama získal už ve chvíli, kdy jste se v létě vracel do Česka?
Už jsme měli vybudovaný osobní vztah a domluva byla snadnější. Komunikace od Pardubic byla na jiné úrovni než u ostatních týmů. Někteří majitelé třeba ani nevědí, jak hráči v jeho týmu vypadají. Naopak u Petra je vidět, že je opravdu úspěšný podnikatel a velký fanatik do hokeje. Už před pár lety mě zval na různé golfové akce nebo večírky. Umí si budovat dlouhodobé vztahy, hráče si naťukne. A pak se mu to vrací.
Jakub Lauko pokračuje v Pardubicích do roku 2028.
Do Pardubic přivedl mnohé hvězdné hráče.
Přesně tak, s Petrovým příchodem do klubu se zvedla kvalita extraligy. Do Česka najednou chodí hráči jako Lukáš Sedlák, Roman Červenka. Anebo třeba Filip Chlapík s Michaelem Špačkem ve Spartě. To by bylo před pár lety nemyslitelné, ale standard se zvedá. To je pro český hokej a jeho fanoušky jenom dobré.
Elitní hokejisté v těch největších klubech už si vydělají více než třeba hráči na pomezí farmy a hlavního týmu v NHL, že?
Je to tak. Lidi si u peněz v zámoří jenom přečtou částku, která vypadá astronomicky. U těch největších hvězd NHL jako Pasta (David Pastrňák) nebo Neči (Martin Nečas) jsou to opravdu obrovské peníze. Třeba já jsem byl v Bostonu u platového minima. Navíc musíme přičíst, že přibližně polovinu výplaty spolknou daně. Navíc v Americe je všechno třeba třikrát dražší. Stačí jednoduchá matika k tomu, abych si spočítal, že po finanční stránce se mi vyplatí hrát tady.
A sníte ještě o návratu do NHL, kde jste odehrál 139 zápasů?
Aktuálně to neřeším, ale v hokeji se může stát cokoliv ze dne na den. Kdyby se objevilo něco zajímavého, můžeme s Dynamem komunikovat o tom, že bych to vzal.
Sledujete zápasy v nejprestižnější soutěži?
Hlavně Boston a Minnesotu. Výsledky a také jak se daří českým hráčům. S pár kluky hrajeme NHL Fantasy, takže jsme v kontaktu. Občas si napíšeme nebo zavoláme. Nedávno jsem mluvil s Jirkou Kulichem o tom, co se mu stalo.
V zámoří jste byl zvyklý hrát pod velkým tlakem. Je pro vás extraliga jednodušší i navzdory tomu, že od Pardubic hlavně fanoušci konečně čekají vysněný titul?
Jasně, Pardubice jsou oprávněně brány za největšího favorita. Tlak je tady taky, ale samozřejmě trochu jiný. Já byl zvyklý tři roky hrát pod hrozbou, že stačí jedna chyba a hned mě můžou vykopnout na farmu, protože tam čeká dalších pět vlčáků, kteří chtějí moje místo. Navíc zápasy NHL sledují miliony fanoušků v televizi. Ne že bych si tady mohl dělat, co chci, ale mám o něco větší prostor na nápravu. Můžu si dovolit víc než v zámoří.
A také máte mnohem více ofenzivních úkolů.
Jsem za to rád. Neočekával jsem od sebe žádné zázraky. Vždyť já pět let nestál na přesilovce, ještě si na to zvykám. Prozradím, že jsem se zrovna bavil s Filipem (Pešánem) a nebudu lhát, trochu mě seřval. (usměje se)
Jakub Lauko v dresu pardubického Dynama.
Co vám vytýkal?
Chce po mně, abych hrál trochu víc jako v Americe, tedy byl nepříjemný, důrazný při napadání a dohrával souboje. Já s jeho pohledem souhlasím. Ale řekl jsem mu, že není snadné si zvyknout na novou roli.
Je to skutečně tak velký rozdíl?
Obrovský. Tři roky po sobě jsem byl zvyklý hrát deset minut za zápas ve čtvrté lajně s úplně jinou pozicí. Devadesát procent všech střídání jsem začínal v obranném pásmu a s pukem jsem se příliš nepotkal. Najednou jsem dostal i přes dvacet minut. Furt hledám balanc mezi tím hrát svou hru, na kterou jsem zvyklý, a zároveň trochu víc využít ofenzivní potenciál. Nemůžu se při tak velké porci uvařit jen napadáním a bruslením, když potřebuju přidat i nadstavbu do útoku. Ještě se trochu hledám, ale snad už se budu jenom zlepšovat.
Jak jste si oblíbil atmosféru v Pardubicích?
Na všechny zápasy chodí plný zimák, na výjezdy taky dorazí spousta fanoušků. Podpora je úžasná, lidi tu hokejem žijí. A taky nám umí dát najevo, když se zrovna nedaří. Zázemí je tu taky výborné, navíc už všechno směřuje k nové hale, která bude top.
Užíváte si po čtyřech letech znovu českou kabinu?
Jo. Nevěděl jsem, jaké to bude. Ale kluci jsou super a držíme výbornou partu. Od hráčů po trenéry, kustody až po kluky z béčka. Máme dobrý mix Čechů i cizinců. Během cest autobusem ze zápasů lítají karty. A v šatně taky rozhodně není nuda. Česká kabina je specifická, je to jiné než v zámoří.
SESTŘIH: HC Oceláři Třinec vs. HC Dynamo Pardubice 2:4Video: Tipsport Extraliga / BPA
Vy jste známý tím, že zbožňujete fantasy a videohry. Zapaříte si i se spoluhráči?
Kluci hrají hlavně Counter-Strike, tomu já jsem nikdy moc nepropadl. Mě baví spíš jiné střílečky pro jednoho hráče. U toho jsem schopný strávit spoustu hodin. Během léta radši chodím na golf nebo tenis, ale když je venku hnusně, videohry jsou dobrý relax. Dříve to teda bylo spíše o nervy. Třeba FIFA mě během covidu dokázala pořádně vynervovat. Doma u rodičů v šuplíku mám asi dvanáct rozmlácených ovladačů. (směje se) Odehrál jsem asi dva tisíce zápasů a tam lítal jeden ovladač za druhým. Radši jsem to přestal hrát a teď už se u konzole tolik nerozčiluju, maximálně si občas bouchnu do stolu.
Jak vám vyhovuje návrat do Česka po životní stránce?
Jsem rád, že jsem blíže k rodině. Jednu ze sester jsem měl tedy v Americe, teď jsem zase více v kontaktu s tou, která zůstala v Česku. Těší mě, že můžu vídat kamarády, rodiče a hlavně babičku. Je jí 89 let a v únoru podstoupila těžkou operaci. Měla minimální šanci na přežití, ale zvládla to a teď velmi čile běhá, tak jsem moc rád, že ji můžu navštěvovat. Celkově musím říct, že cestování a stěhování už bylo dost. Kdybych se na pár let někde usadil, asi by mi to prospělo. Třeba to bude v Pardubicích. Aktuálně teda stavím dům v Chomutově, ale to není úplně za rohem, takže se porozhlédnu i po něčem tady.
