Will má doma Cenu Práva a klid mu dávají buddhismus i zahrada

Nesmírně si jí vážím, ale bez týmu bych nebyl nic. Individuální trofeje jsou krásný, ale mně jde hlavně o týmový úspěch a pořád ve mně ještě trochu je zklamání, že jsme padli ve finále extraligového play off. Musí se ale sejít miliony věcí, aby se vyhrálo, takže s odstupem času si i toho stříbra začnu považovat.

Tak to prostě je. Někdo nehrál za celý život finále ani jednou. Vážím si možnosti, že jsem zase mohl bojovat o titul, odchytal jsem letos celé play off a věřím, že se mi někdy může povést i zvednout Masarykův pohár nad hlavu.

Vliv mám jen na svůj výkon. Mým úkolem je číst dobře hru, reagovat na střely a snažit se chytit každý puk. Na jednu stranu je to i krásný, že gólman může hodně ovlivnit výsledek, je dost výrazným jedincem v soupeření týmů, ale kdybych neměl před sebou tak skvělé hráče, nic bych nedokázal.

Na jednu stranu je to v brance velký stres a člověk se musí soustředit, na druhou je potřeba se i zasmát. Třeba si pamatuji, jak jsme ve Zlíně po zakázaném uvolnění nemohli střídat a celý stadion v tu chvíli povzbuzoval domácí, aby se probrali: My chceme Ševce! Najednou vidím, že Martin Ševc naskočil na led a překvapený sudí mu říká, že nemůže jít, protože před přerušením nebyl ve hře. Švíckova odpověď: „Počkej, ty neslyšíš ty lidi, vždyť oni mě chtějí na ledě!" mě úplně rozsekala, přišel normální výbuch smíchu...

Na začátku sezony se mi narodila dcera Laura, a to pak zjistíte, že jsou daleko důležitější věci než hokej. Ten samozřejmě miluju, každá porážka mrzí, ale jakmile přijdu domů, tak jsem vděčný, že mám zdravou a milující rodinu. Na sebe jsem ale pořád přísný. Jen dřív jsem to bral tak, že prohrou končí svět, ale časem jsem dospěl k tomu, že tak to není. Chleba bude stále stejně drahý a sluníčko vyjde i druhý den. Dřív jsem se v tom daleko víc utápěl, byl uzavřený do sebe, teď mi pomáhá právě rodina a cítím se i vnitřně silnější.

Nebylo to rozhodně ze dne na den. Rád čtu ale knihy, které se zaobírají mentálním rozvojem. Už několik let tíhnu k tomu zjišťovat různé věci, jak člověk může pracovat sám se sebou. A neříkám, že jsem osvícený, ale tak nějak se snažím dopracovat k duševní rovnováze.

Začal jsem se okrajově věnovat buddhismu, ten se mi líbí. Takže si o něm čtu, ale nejde o jednu knihu, ale o proces, který je tak intimní, že ho nechci moc veřejně prezentovat.

Přivedli mě k tomu moji noví sousedé. Je mi sympatické, že to není ani tak náboženství, ale spíše směr, kdy člověk pracuje sám se sebou. Rozhodně ale nenosím mnišské roucho, nepůjdu dohola a nemám to ani tak, že bych se klaněl před sochou Buddhy. Jde mi spíš o cestu, jak být lepší pro ostatní lidi.

Je to jedno s druhým. Když jdu sekat na zahradu trávu, tak je to pro mě uklidňující. Dokážu vypnout, nalézám prostor přemýšlet sám nad sebou. Máme i různé záhonky, ale nechci svoje zahradničení nějak nafukovat, pořád jsem profesí hokejový brankář, ale buddhismus a zahrada mi dávají klid. Kdybych o tom ale takhle nemluvil, tak v životě asi nikdo nepozná, že mě to zajímá. Nikdy to nebudu ani nikomu vnucovat, je mi to prostě jen blízké.

Mám tam logo buddhismu, diamantové cesty, ale spíše jen tak pro sebe... Jinak nic speciálního. Vždycky mám na masce bílého tygra, měl jsem tam i libereckou radnici, městský znak a pak svoje iniciály. Obdivuju gólmany, kteří mají jasnou vizi a dokážou si to sami nakreslit. Za mě to vymýšlí můj kamarád Honza Sokol, já na to nemám hlavu ani talent.

Na taková dobrodružství příliš nejsem, teď s rodinou by to bylo zase o něco těžší. Ale to víte, že dřív jsem měl takové stavy, kdy jsem si říkal, že bych nejraději odjel někam na tři měsíce... Třeba k tomu musím jen dospět a rád pojedu se na tři týdny podívat někam za exotikou, ale není to tak, že bych už byl rozhodnutý v létě odjet někam na měsíc meditovat...

Nikam. Budu v Liberci. Máme malou holčičku a za celý rok jsem nacestovaný až až. Užiju si teď rodinu a budu u televize sledovat i světový šampionát. Těším se na večery, že si se sousedy něco ugrilujeme a podíváme se na hokej společně. Trochu mě mrzí, že na Slovensku nebudu, ale klukům přeju, ať to dobře dopadne. Pro mě byl reprezentační debut v této sezoně neuvěřitelným zážitkem. Najednou chytáte za celé Česko, kde je hokej národním sportem.