Hvězdný kanonýr i bezstarostný bohém. Klímův příběh vydá na román

Klíma patřil ke generaci hokejistů, kteří už nemínili čekat, až jim komunistický režim milostivě umožní hrát v cizině. V 19 letech na juniorském mistrovství světa ve Švédsku sdělil zástupcům Detroitu, že je připraven vydat se za oceán. O rok později Red Wings s českou nadějí tajně uzavřeli kontrakt během Kanadského poháru 1984. Jen se čekalo, až si Klíma odkroutí vojenskou službu v Dukle Jihlava. Pokud by emigroval během ní, bylo by to považováno za dezerci.

Kouč Luděk Bukač počítal s technicky vybaveným a Bohem políbeným střelcem pro domácí mistrovství světa 1985. V přípravě Klíma v lajně s Vladimírem Kamešem a Petrem Rosolem předváděl úchvatné výkony. Když ale po letech jezdíval kolem pražské Sportovní haly, vždycky ho píchlo u srdce. Zlaté plány mu totiž těsně před šampionátem překazilo zranění. „Měl jsem formu, cítil jsem se skvěle. A nakonec z toho nic nebylo," povzdechl si.

Zklamání v polovině osmdesátek přebily ale velmi brzy nové zážitky. Při letním soustředění v západním Německu mladík s přezdívkou Kozel opustil národní tým a s pomocí zástupců Red Wings se společně s přítelkyní skrýval v chatě u švýcarských hranic, než byly vyřízeny formality pro odlet do USA. Nezákonné opuštění republiky v Československu tehdy ocenili trestem na dva a půl roku vězení.

To už bylo ale Klímovi srdečně jedno. V Americe měl oči navrch hlavy. Otevřel se mu nový svět. Ten, po kterém toužil. Nablýskaný, ale i svobodný. Že při detroitských poradách první měsíce vůbec netušil, co po něm kouč Harry Neale vlastně chce, mu až tolik nevadilo. Mezi mantinely dokazoval, že Red Wings v jeho případě nešlápli vedle. V první sezoně dával 32 gólů, v další 30, pak 37. A mohlo jich být mnohem víc, pokud by český emigrant energii věnoval jen hokeji. Druhá polovina osmdesátých let ale byla v NHL i dobou rozjetých večírků a Klíma si na nich jako populární sportovec občas připadal jako rock'n'rollová hvězda.

„Někdy to už bylo přes čáru," uznal sebekriticky, když se ohlédl za svými průšvihy, kvůli kterým ho Detroit v roce 1989 vytrejdoval do Edmontonu. U Oilers už se sice nepotkal s Waynem Gretzkym, ale zažil tam nejpamátnější chvilky kariéry. V play off 1990 pomohl vybojovat Stanley Cup pro Oilers pěti góly. Ten nejslavnější dával ve třetím prodloužení úvodního duelu finále proti Bostonu.

„Neskutečně omamný pocit. Přitom mezi dvěma střídáními jsem měl pauzu asi tři a půl hodiny. Tak jsem si říkal, že když jsem na ledě, měl bych vystřelit pořádně," popisoval Klíma.

Právě kvůli takovým zážitkům se odhodlal vyrazit do zámoří v nejlepších letech. Rok po zisku poháru dával za Oilers 40 gólů, celkem jich v NHL nasázel 313. Po odchodu z Kanady pomáhal v Tampě s adaptací Romana Hamrlíka, kterého si Lightning vybrali jako jedničku draftu. Na Floridě také slavil narození dvojčat Kevina a Kellyho, kteří zděděné hokejové geny v posledních letech ukazují na extraligových stadionech.

Krátce ještě Klíma působil v Pittsburghu a v LA, aby se na závěr obloukem vrátil do míst, kde mu to šlo nejlépe: Edmontonu a Detroitu. Ale už jen na pár zápasů. „Člověk by měl najít sílu odejít skončit včas..."

Po kariéře obchodoval s auty, byl i generálním manažerem menších zámořských klubů. Klímovo umění si čeští fanoušci připomněli, když na začátku tisíciletí jako kapitán před čtyřicítkou ještě vypomáhal Litvínovu.

Severní Čechy byly pro rodáka z Chomutova jeho ‚hood' „Na jedné straně elektrárna, na druhé šachta," říkával. O to hůř nesl, jak skončil hokej v Kadani, který se pokoušel marně zachránit jako kouč i manažer.

Na den přesně 32 let poté, co v NHL nastřílel hattrick do sítě Minnesoty, odebral se Klíma na nekonečný trip, ze kterého není návratu. Stopa, kterou českému hokeji prošlapával v zámoří, ale jen tak nezmizí.