Článek
Hrát za Boston, to zní pro fanouška amerických profesionálních soutěží vážně dobře…
Já ale zjistila, až když jsem v Bostonu byla poprvé, jaké je to sportovní město. Sama jsem si našla cestu k baseballu, Red Sox mám teď fakt ráda. Když byl volný večer, tak jsem jela na zápas. Bydlela jsem deset patnáct minut od Fenway Parku. Vždycky to byla skvělá show.
Čím vás Boston ještě oslovil?
Když jsme měly volno, tak jsme s (gólmankou) Klárou Peslarovou vyrážely do centra na oblíbenou nákupní třídu. To byla naše destinace. (směje se) Ale většinou jsme se snažily hlavně objevovat Boston, tam je toho strašně moc, co můžete dělat. Snažily jsme se upravit si program, abychom vypnuly od hokeje a užily si město.
Daniela Pejšová v utkání PWHL
Na zápasy jste ale musely do 50 kilometrů vzdáleného Lowellu. Jak se vám to zamlouvalo?
Tréninkové centrum jsme měly na předměstí, s dojížděním na zápasy to nebylo úplně ideální. Na to, že hrajeme dost daleko od města, tak ale lidi sednou na vlak nebo do auta a jedou se na nás podívat. Dvakrát jsme hrály i přímo na Boston University. A bylo vyprodáno. Teď se proslýchá, že se možná budeme stěhovat blíž k Bostonu. Což by bylo fajn.
Letos vám play off těsně uniklo, jaké jste měla pocity ze sezony?
Pro mě osobně byla hodně náročná. Už ten přechod z Evropy do Ameriky přinesl hodně problémů. Nejdřív cestovní, na tréninkový kemp jsem dorazila po reprezentační akci o pět dní později… Pak zdravotní komplikace. Hned v prvním zápase jsem měla uštípnutý kousek kotníku. Ten začátek byl hodně chaotický. Postupem času už jsem se tam rozkoukala, ale sezona pro mě byla nahoru dolů.
Pořád čekáte na první gól, že?
Šance byly, jenže neproměněné. Ale přece jen hraju v obraně a čeká se ode mě něco jiného. I když hodně lidí si myslí, že jsem ofenzivní bek. Důležitější je ale pro mě spíš herní projev.
V NHL je extrémní rivalita mezi Bostonem a Montrealem. Funguje to i v PWHL?
Cítím při zápasech proti Montrealu, že je tam ještě něco jiného. Ale on každý zápas je tam na krev. Nic vám nedají zadarmo.
Česká obránkyně Daniela Pejšová
Slýcháte v zámoří na ledě hodně nadávek?
Toho je! Až jsem se divila. I na sebe jsem něco slyšela, ale jediné, co v tu chvíli udělám, že se otočím, usměju se a jedu dál. Já se s nikým hádat nebudu, i když některé ty hlášky byly solidní. Měly jsme tam taky jednu holčinu, která šla na led vyloženě, aby někoho vyprovokovala.
Kromě vás a Kláry Peslarové působily u Fleet i Švédka, Finka, Rakušanka, Švýcarka. Jak to funguje pohromadě s hráčkami ze zámoří?
My jsme měly štěstí, že v našem týmu nebylo žádné drama, parta byla skvělá.
Největší bostonskou hvězdou je desetinásobná mistryně světa a olympijská vítězka Hillary Knightová. Jak vás přijala?
Ona je totální legenda. Kamkoli přijedeme, tak fanoušci chtějí podpisy, společnou fotku. A Hillary je hlavně skvělý člověk. Když jsem do Bostonu přišla, byla jsem nervózní z toho, jak si s těmi holkami sednu. A taky jsem měla nervy z Hillary, proti které jsem hrála už několik mistrovství světa a mám k ní velký respekt. Ale udělalo na mě dojem, jak se ona zajímá o všechny kolem sebe a chce, aby se cítili dobře.
Plánujete setrvat v zámoří do konce aktivní kariéry, je to jeden z cílů?
Uvidíme, podepsáno mám ještě na další dvě sezony. A jestli to půjde a bude zájem, tak bych určitě na dalších pár let zůstala. Před koncem kariéry mám ale v plánu vrátit se do Švédska a nějakým způsobem to tam uzavřít. Přece jenom v MoDo to byla moje první štace v kariéře. A zůstat pak v Americe nastálo? To mě úplně nechytlo. Já miluju Česko.
V PWHL se platy nejlepších hráček pohybují kolem 150 tisíc dolarů. Což se samozřejmě s NHL nedá srovnávat.
Ale vydělat se tím dá. I když náklady v Americe jsou velké a třeba ty nájmy v Bostonu jsou hodně nastřelené. My bydlely dohromady s Klárou, což bylo i vzhledem k dojíždění výhodnější.
Je v zámoří proti Evropě ženský hokej pořád o dvě patra výš?
V Americe se na hokej dívají trochu jinak než třeba i ve Švédsku. Pro mě je dobré si vyzkoušet oba ty přístupy. Pak si z toho můžu vzít něco do budoucna. Ale třeba to zázemí jsme měly opravdu perfektní. Když jsem měla zdravotní problémy, tak za jeden den se zraněným kotníkem jsem absolvovala snad pět procedur. O hráčky se týmy starají dobře.
Hokejistka Daniela Pejšová
Kdy to podle vás můžeme čekat v Česku?
Ono je to tím, že ženský hokej je v zámoří zaběhlejší delší dobu. Ale i tady v Česku, jak jsme si s holkama vyzkoušely při mistrovství světa, to postupuje dopředu. Už jen ta fanouškovská podpora byla neskutečná.
Teď má PWHL díky Kristýně Kaltounkové dokonce i českou jedničku draftu.
To bylo skvělý! Já to sledovala živě, počkala jsem si, chtěla jsem vidět, jak dopadnou naše holky. Jsem strašně ráda, že se to povedlo Češce. Hrozně jí přeju, ať jí to v New Yorku vyjde, a už se těším, až si proti sobě zahrajeme. Do ligy teď navíc přibyly další dva týmy (Seattle a Vancouver) na západě a pro další naše holky bude větší šance si tady zahrát.
