Článek
Kempný, loňský mistr světa, je už roky spjatý s organizací Debra, která pomáhá pacientům s nemocí motýlích křídel (velmi citlivou kůží, která způsobuje dennodenní bolest). Teď právě jim hokejisté, mezi něž patří i Kempný, posílají sto tisíc z projektu The Braves. V něm přispívají hráči sto korun za každou zblokovanou střelu.
„Za takovou maličkost, že se nechám trefit pukem,“ říká Kempný, jenž na prezentaci představil i malého Péťu, který s nemocí bojuje.
Jak je pro vás tento charitativní projekt důležitý?
Spojení s Debrou je pro mě srdcové, protože v té organizaci jsem poznal spoustu skvělých lidí, pacientů včetně Péti. Zjišťoval jsem si spoustu informací, čím každý den procházejí. Co musí dělat, aby mohli fungovat, ať už jde o pacienty, či jejich rodiny. Jsem rád, že o tom mohu veřejně mluvit, protože spousta lidí vůbec neví, co je to nemoc motýlích křídel. A když nás v hokeji bude hodně, můžeme pomoct řadě lidem.
Stačí jen zblokovat ránu…
To, že se nechám trefit pukem a může to pomoct konkrétním lidem, je k nezaplacení. Když mě kontaktoval Bohouš Jank (obránce Třince), jestli do toho půjdu s nimi, tak jsem neváhal ani vteřinu. Pro ty rodiny je to každodenní boj. Tím, že jsem obránce, tak každý puk, který mě trefí, mě utvrzuje, že tu práci dělám dobře. Je ale spousta dalších kluků, které puky ‚nesmyslně žerou‘, zrovna v Třinci třeba Nedomlel, Jank. Je nás teď v projektu 90, ale bude nás víc, až se to dostane na veřejnost. A i malá pomoc, že zaplatíme stovku za blok, hodně pomůže. Zrovna ve Spartě je nás několik, nejsem jediný.
Hokejisté Michal Kempný (vpravo) a Šimon Hrubec s malým Péťou, který bojuje s nemocí motýlích křídel.
Může to hráče ještě víc motivovat k bloku?
Nemyslím na to, ale když jde člověk na oslabení nebo letí puk na bránu a já ho mohu zastavit, ušetřit nějakou práci gólmanům, tak to vždycky udělám. Je to součást mé práce.
Je vidět, že s malým Péťou máte blízký vztah. Je pro vás důležité, že jen „nevypisujete složenky“, ale zajímáte se i o příběh těch lidí?
Ano, konkrétně Péťa byl první pacient, se kterým jsem přišel do styku, měli jsme společné focení. Pokaždé když ho vidím, uvědomím si, co v normálních životech řešíme za kraviny proti tomu, co řeší on a jeho rodina. Vztah s Péťou je pro mě speciální. Nedávno na tom nebyl dobře, protože trávil nějaký čas v nemocnici, a i pro rodiče bylo těžké upoutat jeho hlavičku, aby přišel na jiné myšlenky a našel smysl v životě. Byl jsem během sezony s ním v kontaktu, párkrát jsem s ním mluvil, nějak ho podpořil. Jsem rád, že se mnou takto vychází. Když jsme spolu, tak si máme co říct, a jeho svět je pro mě inspirativní.
V čem?
Jaký je to obrovský bojovník. Tím, čím každý den prochází, jak bojuje, jaký má vztah ke svým rodičům. Je moc hodný. A i když musí bojovat, nemá problém se smát. Velmi dobře komunikuje a vždy když ho vidím, jsem z toho naměkko.
Ještě k hokeji. O světový šampionát jste přišel kvůli zranění v závěru přípravy. Už jste fit?
Je to už šest týdnů, ale pořád to nějak cítím. Ovšem už se připravuji na novou sezonu, je to na dobré cestě.
V minulém ročníku jste měl zdravotní pauzu, kdy jste řešil i chuť do hokeje. Vrátila se?
Ta kapitola je za mnou. Spolu s dalšími lidmi, kterým věřím a pomohli mi v cestě zpět. Užíval jsem si konec sezony - play off i přípravu na mistrovství. Dělám teď maximum pro to, abych byl připravený.
