Článek
Teď Hrubec v Praze představil rozšíření svého charitativního projektu Saves Help, do něhož se už kromě brankářů zapojí i hráčky a hráči z pole. Jedním z těch, kteří pošlou na dobrou věc stovku za každou zblokovanou střelu, je i Radko Gudas.
Vás už by nelákalo čelit střelám a zároveň podporovat svůj projekt na půdě NHL?
Na to jsem už starej, tam už ten rychlík projel, nevidím ani zadní světla.
Kdy byla největší šance na smlouvu?
Myslím si, že po zisku Gagarina (2021). Tam možná něco mohlo být, ale nikdy na stole neleželo nic konkrétního, nad čímž bych aspoň pouvažoval. V kariéře se mi ale pokaždé vyplatilo zariskovat, ať už přechodem z Budějovic do Třince, nebo odtud do Číny a pak z Kunlunu do Omsku. NHL mě mrzí v tom smyslu, že jsem nedostal ani šanci o ni zabojovat. Pak sedět v klidu na terase a říct: Ano, to nevyšlo.
Na druhou stranu se vám ve Švýcarsku tuze daří.
Za to jsem nesmírně vděčný. Jak člověk stárne a vyhrává, začíná si toho všeho víc vážit. Usazuje mě to na zem. Jsem pokornější, víc si úspěchů vážím. Nechci se chovat špatně a frajeřit, aby se mi to náhodou nevrátilo.
V uplynulém ročníku jste získal titul ve švýcarské lize i Lize mistrů. Nemohla to být úspěšnější sezona, že?
Nemohla. Když už jsme na mistrovství světa jako Češi vypadli, psal jsem Jesperovi Frödénovi ze Švédska a i klukům ze švýcarského nároďáku, aby to dotáhli na sezonní triple. Vyhrát Ligu mistrů, švýcarskou ligu a navrch mistrovství světa? Takových hráčů na světě moc není.
Švýcarům ale dvakrát po sobě utekl titul ve finále šampionátu, tušíte vy osobně proč?
Třeba se jim to pohádkově povede za rok doma, stejně jako se nám to povedlo loni v Praze. Ale švýcarsky neumím a jejich noviny nečtu, tak ani nevím, jestli na ten důvod přišli (úsměv).
Jak těžké bylo pro vás s Curychem obhájit ligový triumf?
Já se po loňském titulu hodně uklidnil, získal jsem pocit, že mám jakoby splněno. Titul ze Švýcarska mi chyběl. Ale pak jsem si říkal: Ty jsi nechytal tři ligy, ale čtyři. Liga mistrů je taky liga, ne? Tak se moje mysl hodně upnula k Lize mistrů. A když se nám povedlo vyhrát ji, došlo mi, že se žádnému švýcarskému týmu nepovedlo vyhrát v jedné sezoně Champions League s domácí ligou. Tak jdeme do toho, říkal jsem si. Dokud v sobě mám oheň, touhu a dokážu nakazit ostatní tou mistrovskou mentalitou, měl bych si klást nejvyšší cíle. Proč za tím nejít zas a znovu? Jakmile přestanete o něco bojovat, nemá smysl hrát.
Loni Ženeva, letos ovládl Champions League Curych. Je švýcarská liga teď nejlepší soutěží v Evropě?
Do toho porovnávání se nechci pouštět. Českou extraligu jsem nehrál šest let, přicházejí sem výborní hráči, díky nimž se hrozně moc zlepšuje. Jenže když se podíváte, jací hráči chodí do švýcarské ligy, v jaké kondici nyní je, dá se vydedukovat, že ta švýcarská soutěž je pořád lepší a lepší. Pro cizince je nesmírně těžké se tam dostat. Musíte si to fakt zasloužit, protože Švýcaři stále berou své hráče na prvním místě. Až když něco předvedete, pak vás teprve začnou vnímat vážně. Musíte si jejich respekt zasloužit, což se mi docela líbí.
Čím se motivujete dál?
Nastavení mé mysli je takové, že jdu pokaždé vyhrát titul. Pokud se to splní, řeknu si: OK, za tím jsem šel, tak to má být. A další rok znovu to samé. K tomu, abyste vyhrál titul, potřebujete skvělé spoluhráče, vynikající tým a štěstí v tom, že vás puky trefí a mnohdy ani nevíte, jak. Na druhou stranu dostane góly, u kterých desetkrát uděláte to stejné, ale jednou to tam propadne. Řeším pak s trenérem gólmanů, co jsem měl udělat jinak, a on mi říká: Nedělej nic jinak, chytej pořád stejně, tohle byl holt ten puk, který zrovna prošel.
Co tlak na výkon a úspěch ve Švýcarsku od lidí z vedení?
Švýcaři jsou v tomhle jiní než Češi. V dobrém slova smyslu. Oni berou hokej fakt jako sport, chápou, že můžete udělat chybu, můžete prohrát, mít špatný den. Neúspěch se vnímá skutečně sportovně. Za celé čtyři roky se mi nestalo, že by mi někdo po zápase napsal na telefon něco hnusného.
Zatímco dřív?
No jasně, klasika.
Takže domů se vám nebude chtít vracet?
Nevím. Ale líbí se mi, že se na to u nás upozorňuje. Na kyberšikanu i na hejtry. To mě mrzí. Ve Švýcarsku na nic takového nenarazíte. Možná si občas zanadávají, ale nevidí důvod, proč by vám to psali nebo rovnou vyhrožovali.
Chodíte se spoluhráči z Curychu občas večer ven?
Zavedl jsem jim víkendové tripy. Po mé první sezoně, když jsme vypadli, jsme seděli v jednom baru, byli jsme docela unavení, ale byl teprve čtvrtek a víkend před námi. Přičemž konec sezony se samozřejmě musí pořádně ukončit. Jen tak jsem nadhodil, jestli kluci nechtějí vyrazit do Prahy. ‚Chceme, ale jak?‘ ptali se. Povídám jim, ať vydrží a dají mi hodinu. Zavolal jsem Jardovi Kamešovi do Třince, protože ten zařídí úplně všechno. Během dvou hodin jsme měli zařízený hotel a letadlo pro celý švýcarský tým. Prahu jsme si náramně užili, od té doby máme prima rituál, který tmelí tým. Letěli jsme na Mallorku, do Barcelony, letos je zase něco připraveného. Máme tři varianty.
Jak to na těch akcích chodí?
Základ je samozřejmě sehnat hotel s posilovnou, s dobrým regeneračním wellnessem, že ano?
Teď vážně? Jdete třeba na Pražský hrad?
Tak cestou do hospody kolem něj můžete projít. Nebo když jsme v Barceloně, není od věci zvednout hlavy, když míjíte Sagrada Família, místo toho abyste koukali na tkaničky od bot. Ale že by nás tam stálo 25 lidí ve frontě na lístky? Tak to vám nebudu lhát.
Příští rok se mistrovství světa koná ve Švýcarsku, ani byste nemusel nikam cestovat, co vy na to?
Musel, vždyť naši hrají ve Fribourgu. Žena se mě už ptala, jestli seženeme lístky.
V posledních sezonách už pozvánky nedostáváte. Máte v sobě reprezentační kapitolu uzavřenou?
Asi to tak vyplynulo a pomalu se to uzavřelo.
Když odskočíme od hokeje, nakolik si ceníte toho, že charitativní projekt Saves Help, jehož jste duchovní otec, skvěle prorazil a chytil tolik hráčů?
Víte, všichni vidí těch pět titulů (Hrubec vyhrál českou ligu, KHL, dvakrát ve Švýcarsku a Ligu mistrů), ale pro mě je největší výhrou, co se nám povedlo se Saves Help. Je to něco, za čím se jednou budu ohlížet jako za největším úspěchem, který se mi a mým spolupracovníkům povedl během kariéry. Je to něco, co přesahuje úplně všechno. Každý rok někdo vyhraje titul, tady se nám podařilo spojit hokejisty za jednou myšlenkou a tou je pomáhat těm, co pomoc potřebují. V rámci Saves Help jsme vybrali kolem čtyř milionů korun, v případě The Braves asi 435 tisíc za minulou sezonu, a to jsme to drželi pod pokličkou, oficiálně to otevřeli až nyní.
Jak jste došli k závěru, že zrovna blokováním střel budou hokejoví kolegové přispívat?
Jelikož jsem brankář a moc dobře vím, jak důležitý je pro mou činnost blok spoluhráče, dávalo mi to největší smysl. Větší než třeba góly. Ty oslavuje každý, ale skákání do střel je černá práce, kterou málokdo vidí a ocení, týmu však ohromně pomáhá. Američani a Kanaďani dávají blokování střel ohromnou váhu. Budu taky rád, pokud díky tomu dosáhneme i zlepšení na poli sledování statistik. Aby bylo víc precizní v evidování bloků nebo zákroků. Dnešním dnem budou statistici vědět, že když nenapíšou čárku, okrádají děti o finanční pomoc.
