Článek
Jaký máte plán?Psali nám, že po příletu bychom měli být dva týdny v karanténě, což je nařízení Chabarovského kraje. Zahrnuje i dva testy na koronavirus. 1. července se máme hlásit v klubu, ale problém je, že cizinci mají do Ruska omezený vstup a hranice jsou v podstatě zavřené. KHL situaci řeší, ale zatím nevím, co bude. Připravuju se doma a uvidím.
Také se psalo o finančních problémech Amuru, to vás z míry nevyvádí?Není to poprvé, takže to beru s rezervou. Celou dobu jsme z klubu měli zprávy, že by to mělo být v pohodě. Spíš se jen v novinách hledají senzace, protože se rozjel koronavirus a všechny sporty utichly. Lidi z klubu normálně říkali, že pokračujeme.
Obránce české reprezentace Michal Jordán (č. 47) sledován Mikou Anttilou z Finska.
Jaká byla situace, když jste z Ruska odlétal?To bylo 17. března a v Moskvě, kde normálně bývají mraky lidí na letištích, na terminálech nebyl skoro nikdo. Od 20. března se pak už rušily lety do Prahy. Tehdy ještě říkali, že moc nakažených koronavirem nemají, ale pomalu se to začalo rozjíždět.
Tak teď aspoň na chvíli oddálíte proslulé ruské tréninkové galeje...To bývá fakt peklo. První tři týdny jsou nejtěžší a pak se jen modlíte, ať přijdou nějaké zápasy a trochu se to rozvolní. Trenér nám říkal, že tím, jak budeme makat, nás to posune dál. První rok to vyšlo, dostali jsme se do play off. Ale ten další jsme byli zavaření a celý rok jsme se nerozjeli. Současný kouč je ale rozumný, donedávna ještě hrál. Příprava je i tak hrozně dlouhá a do toho máte odehrát třeba deset zápasů. Není ideální hráče hned zavařit. Než se pak rozjedete, tak to trvá dlouho. Navíc s tím naším cestováním.
Byl to pro vás po příchodu z Caroliny cestovatelský šok?To byl, ale věděl jsem, do čeho jdu. Nikdy jsem se na nic nevymlouval. Někdy jsou přelety fakt těžké, ale jak sezona plyne, tak si člověk vytváří návyky, které pomáhají mu to lépe zvládat. Už víte, kdy máte jít spát, kdy zajít na snídani. Těch osm devět hodin v letadle nějak zvládnete. Najíte se, podíváte se na film, přečtete knížku, pokecáte s klukama. Spíš jsou horší časové posuny. Co dva týdny buď přidáváme, nebo ubíráme sedm hodin. To pak může být v některých fázích sezony těžké.
Michal Jordán na srazu hokejové reprezentace před turnajem Channel One Cup.
Ale stejně to vypadá, že jste si zvykl...V zimě je v Chabarovsku minus 35 stupňů, takže se musíte trochu obléct... Ale budeme tam čtvrtým rokem, syn chodí na hokej, manželka už má taky svoje zájmy. Máme i větší klid. Proti Česku je tam osmihodinový časový posun, tak se s vámi ne každý může spojit. Buď to musí stihnout ráno, nebo večer. Řešit na dálku nějaké problémy, to se nás moc netýká.
Máte to jen výhody, když je v klubu tak velká česká parta (gólman Marek Langhamer, bek Ondřej Vitásek, bratři Hynek a Tomáš Zohornovi)? Nebo jste víc na ráně?Na cizince je daleko větší tlak. I to, že jsme všichni z Česka, hraje svou roli. Ale můžeme si pomoct, víc spolu komunikujeme. A když jedeme někam na dva týdny na trip, naše partnerky můžou trávit čas společně.
Michal Jordán a asistent trenéra Jaroslav Špaček během tréninku hokejové reprezentace.
Chabarovsk teď ulovil jedničku draftu NHL z roku 2012 Naila Jakupova. Znamená to, že ambice klubu rostou?První rok, co jsem tam byl, jsme se dostali do play off a pro celé město to byl zážitek. Lidi hokejem žijí. Jenže další sezona se nám vůbec nepovedla a minule nám to vlastně uniklo o dva body. Když ale vidíte, že i takové jméno do klubu přijde, je jasné, že vedení chce lepší výsledky a tlak bude větší. Na papíře bychom měli být silnější. Play off bude určitě cílem.
Do KHL jste odcházel po Světovém poháru v Torontu 2016. Jak si zpětně vysvětlujete, že jste si zahrál proti hokejové elitě světa, ale nové smlouvy v NHL jste se už nedočkal?S klidným srdcem můžu říct, že poslední sezona v Carolině nebyla ideální, co se týká bodů i vytížení. Takže jsem byl celkem soudný. Pak už jsem měl jen nabídky na zkušební kontrakt. A než někde začínat úplně od začátku, tak jsem se rozhodl hrát KHL. Pomohlo mi to, hokej jsem začal mít zase rád, těšil jsem se na tréninky a zápasy. Teď si říkám, že jít do Ruska bylo dobré rozhodnutí. Ale pořád jsem vděčný za to, že jsem se do NHL dostal.
Obránce Michal Jordán během tréninku hokejové reprezentace.
Nestýskalo se vám po Americe? Přece jen jste tam prožil devět let...Od sedmnácti, domů jsem létal jenom na léto. Zvykl jsem si na životní styl, podmínky pro hráče v NHL i na farmě jsou vynikající. Navíc Charlotte a Raleigh jsou města, kde je krásně a můžete většinu roku strávit u bazénu. Rádi na to vzpomínáme.
Berete Hurricanes pořád jako svůj klub, i když jste za něj stihl jen 79 zápasů?Byl jsem u nich od osmnácti. Postupoval jsem přes juniorku a farmu až do NHL. Pořád tam znám hodně lidí. Třeba trenéři z farmy tam zůstali. Carolině fandím i v Chabarovsku. Ráno vstanu a zrovna se hrají zápasy NHL. To je fajn. Takže přehled pořád mám.
