Zase křepčil s pohárem! Víc jsem si nemohl přát, jásal Kovář, chyběla mu jen přítelkyně

„Kdyby to takhle pokračovalo dál, tak je to skvělý,“ smál se na celé kolo čtyřiadvacetiletý Kovář. „Jsme hrozně šťastní a bylo by super to tady příští rok s Magnitkou zopakovat,“ řekl po výhře 7:4 v sedmém zápase finálové série se Lvem českým novinářům.

Co zase o stupeň povýšit třeba rovnou na Stanley Cup? „Musím pomalu. Ale takový titul mistra světa, to by byla pěkná třešnička,“ vyhlížel příští pátek začínající šampionát v Bělorusku.

Kvůli reprezentaci se tak Kovář nemůže oddávat dlouhým oslavám s ruskými spoluhráči. „Vezmu to trošku zodpovědně, nebudu to ale přehánět,“ dušoval se před pátečním odletem do Prahy.

Vítězný doutníček si ale samozřejmě neodpustil. „Pocit vítězství, ten se může opakovat pořád. Člověk nikdy neví, kolikrát se dostane do takové situace. A já jsem moc šťastný, že se mi to povedlo,“ zářil.

Kovářův útok s nejužitečnějším hráčem play off Sergejem Mozjakinem a čtyřbodovým mužem rozhodujícího sedmého duelu Danisem Zaripovem byl tím hlavním rozdílem, který zlomil sérii ve prospěch ruského celku.

Kovář už se před finále těšil, jak si zahraje finále Kontinentální ligy, k tomu proti českému týmu i před svými známými a příbuznými. Snový scénář pak měl i zlatou tečku. „Víc jsem si nemohl přát, to snad ani nejde,“ přiznává rodák z Písku.

„Celý ten rok byl skvělý a užíval jsem si ho jak na ledě, tak mimo něj. Všichni tady byli skvělí, šli jsme za jedním snem a dokázali jsme si ho splnit,“ vykládal.

Mrzelo ho jen to, že u rozhodujícího zápasu nemohla být jeho přítelkyně. „Byla tu se mnou celou sezónu, ale bohužel jsme nesehnali letenku. Tak ji zdravím na dálku s tím, že to máme doma,“ jásal Kovář.

Přes vítěznou euforii měl slova uznání pro pražského soupeře a ocenil Lva za parádní sezónu, kterou si pražský klub vybudoval v Rusku značné renomé.

„Chci klukům pogratulovat, klobouk dolů před nimi. I v sedmém utkání byli dvě třetiny lepší než my, ale nám tam potom padly dva góly, které otočily celý zápas,“ hodnotil Kovář, jenž k výhře Metallurgu přispěl možná klíčovým čtvrtým gólem znamenajícím dvoubrankové odskočení domácích.

„Ale musím přiznat, že ty zápasy pro mě byly hrozně těžké. Hlavně při utkáních v Praze jsem byl hodně nervózní a neodehrál vůbec dobré zápasy,“ zkritizoval se.

Zvlášť soubojů s kapitánem Lva a reprezentačním spoluhráčem Jiřím Novotným si užil dosyta. „Hráli jsme na sebe prakticky celou sérii a chodili do sebe. Mám Jirku rád, je to suprovej kluk, ale v tu chvíli jsme byli nepřátele a jinak to nešlo brát,“ vykládal Kovář. „Ale vše v duchu fair play, žádné zákeřnosti,“ ujistil.