Článek
Děti tady chodí do školy, na hokejové tréninky i zápasy a starší z dcer, 17letá Eri Kiribučiová, byla při nedávné slavnosti v Kralupech nad Vltavou vyhlášena druhou nejlepší brankářkou.
Rodiče Kenži a Naoko Kiribučiovi se v Japonsku několikrát stěhovali, až zakoupili penzión u největšího jezera v zemi Biwa a začali tam hospodařit. Otec vařil, maminka pomáhala. Zimní olympiádu 1998 v Naganu, kde kdysi rodina také žila, si otec jako vášnivý lyžař nechtěl nechat ujít a vzal s sebou celou rodinu.
"Vůbec jsme nevěděli, kde leží Česká republika a co je to za zemi. Chtěli jsme mít jako suvenýr kanadský dres, ale ty už byly vyprodané. Zbyly tam české, tak jsme si jeden koupili. Pak jsme šli na hokejové finále a měli ten dres s sebou. Nebýt toho, tak možná fandíme Rusům," vzpomíná Eri.
Dva roky po Naganu odletěli do Česka
Už v Japonsku si děti Kiribučiových občas zahrály hokej. Hlavně na kolečkových bruslích. "Chtěli jsme ale hrát opravdový na ledě. A tam, kde jsou nejlepší trenéři. Táta nás v tom hodně podporoval. No a po Naganu jsme věděli, kam máme odjet," dodává její 19letý bratr Yuto.
Známí jim poskytli kontakty, na koho se u nás obrátit. Dva roky po Naganu odletěli do Česka na zkoušku, při další návštěvě se zde začali zabydlovat. Pobyt financují ze svého penziónu v Japonsku. "První rok tady ve škole jsme jen seděli a koukali," říkají.
"Brzy po příletu jsem jela s třídou na výlet. Musela jsem se nějak dorozumět, tak jsem šermovala rukama," směje se nejmladší z dětí, třináctiletá Nozomi. Má nejlepší výslovnost ze všech a nikdo by nevěřil, že se s prvními českými slůvky seznámila teprve před pár lety.
Nejvíce je baví český hokejový fanatismus
Všichni tři jezdí trénovat do Braníka, kde má sídlo klub Kobra Praha. Nozomi hraje na pozici útočníka v týmu dětí 6. třídy, kde jsou jinak samí kluci. Eri posílila sestavu žen Kladna. A nejstarší Yuto? "Nedávno mi v Motole operovali vazy, takže chodím na rehabilitace a s tátou do posilovny. Už se nemůžu dočkat, až zase vyjedu na led," říká útočník juniorky Kobry.
V Česku občas otec dostane zakázku na výrobu suši a pomáhá krajanům, kteří mají zájem o tuzemské starožitnosti či loutky. Jde ale jen o příležitostnou práci, hlavně s manželkou podporuje snažení potomků. Jedním z mála českých slov, které zná, je pivo. "To máte nejlepší na světě," tlumočí dítka jeho pochvalu.
A co je v Česku nejvíc baví? "Jste fanatici do hokeje a to je ono. Když hraje národní mužstvo, ulice ztichnou, skoro nejezdí auta, všichni sedí doma nebo po barech u televizního přenosu a v autobusech mají lidé na uších rádia. Fandí celý národ." Když se Kiribučiovi sejdou u hokeje před televizí, stanou se z nich také pravověrní čeští fanoušci. Řvou jako na lesy a občas padnou dokonce i silnější výrazy. V těchto dnech si užívají mistrovství světa a věří v český úspěch v Rize.
S hokejem mají Kiribučiovi velkolepé plány. "Nejdřív bych chtěl hrát v nějakém profesionálním týmu v Evropě a pak se uvidí. Třeba někde koučovat," líčí Yuto. "Ženský hokej v Česku není moc dobrý, proto bych chtěla do Kanady, kde má vyšší úroveň. Ráda bych pak hrála v USA ženskou univerzitní ligu," plánuje Eri. Ale dost snění. Je čas usadit se k televizi. Se začátkem první třetiny dnes jejich pražským bytem zazní unisono: "Češi, do toho!"
