Článek
Michálek věřil, že do pondělního utkání vše potřebné dorazí. Pokud ne, musel by nastat plán B. Navléci se do výstroje, na kterou není zvyklý. V pondělí dopoledne už věděl, že na plán B nedojde. Vše potřebné přišlo na vídeňské letiště. Teď už jen věci převézt do Bratislavy,
„Dovedu si představit hrát ve vypůjčených věcech. Nic jiného by mi asi nezbývalo. Nebude to nic extra, bylo by těžké se na to připravit. Ale věřím, že bych to zvládl,“ nepanikařila posila do obrany, která se potká v jednom týmu s bratrem Milanem. Po příjezdu na Slovensko ale rodák z Jindřichova Hradce řešil spíše hokejové trable. Na prvním tréninku vyzkoušel třeba několik rukavic.
„Všechny byly vypůjčené, začínal jsem s Němcovými, pak mi kustodi přinesli jiné. Vlastně to bylo tak, že co jsem našel v šatně, to jsem vzal,“ usmál se majitel stříbrné medaile z mistrovství světa 2006, který se s mladším bratrem zatím jen potkal před tréninkem na hotelu a se spoluhráči se viděl na snídani. Ale v pondělí si bratrské duo spolu poprvé zahraje na mistrovství světa.
Zbyněk Michálek na srazu hokejové reprezentacefoto: ČTK/Jan Koller
„Vždycky jsme se míjeli. Konečně jsme se letos sešli. Jsme za to hrozně moc rádi. Druhý den po zápase mi volal trenér Hadamczik a ptal se co a jak. Říkal jsem, že pokud v klubu nebudou proti, tak rád přijedu. Manažer mě bez problému pustil,“ objasnil konec po prvním kole Stanley Cupu Zbyněk Michálek v neděli po tréninku, když šel do šatny. A to kompletně pro něj v novém.
„Nejhorší byly brusle. Na ostatní věci si člověk vždycky nějak zvykne. Nové brusle jsou tvrdé, blbě se v nich bruslí. Takže jsem se snažil, abych neupadl a nezranil se. Brusle jsem sháněl po celém městě. Člověk z jedné firmy mě vezl na konec Bratislavy do skladu, ale byly v pohodě, docela se divím. Měl jsem strach, že budu po hodině skuhrat a budu chtít z ledu. Ale bylo to v pořádku,“ pověděl Michálek, který o své výstroji v neděli moc přehled neměl.
Milan Michálek (vlevo) a jeho bratr Zbyněk na olympiádě ve Vancouveru.foto: Právo/Michal Osoba
„Na letišti mi vůbec nic neřekli. Rád bych něco věděl, docela mě to zneklidňuje. Doufám, že to přijde,“ pověděl obránce Pittsburghu, který přiletěl do Vídně a přestupoval ve Washingtonu.
"Vedení týmu na tom nějak zapracuje. Snad s tím něco udělá. Doufám, že dorazí včas na zápas. Mám jen oblečení, ve kterém jsem přiletěl. Třeba mi nakonec půjčí něco i brácha,“ usmál se Michálek, který první hodinu na ledu v Bratislavě hrál s hokejkou Jakuba Klepiše.
Začátek, na který asi nikdy nezapomene.
