Článek
Už se zdálo, že poprvé v dějinách česko-slovenských hokejových duelů nepadne v základní hrací době gól. Nakonec ale národní tým udolal tradičního rivala a připsal si už jeho 45. skalp v celé historii 66 vzájemných zápasů. „Chtělo to od nás ale hodně trpělivosti. Slováci hráli velmi dobře, hodně agresivně forčekovali a těžko jsme se přes ně dostávali. Podařilo se nám to až ke konci zápasu, museli jsme si počkat na správnou chvíli," říkal 31letý Červený bojující o premiérovou účast na mistrovství světa.
Jak silný je plamínek nominační naděje, sám tolik neřeší. „Jsem rád, že tady můžu být. Dokud jsem členem mužstva, tak se snažím užít každý den. Šance vydržet v něm až do Rigy snad existuje, ale rozhodují trenéři. Dělám maximum, pak to bude na nich, zda se jim budu hodit do týmu Ti skládají tým, aby byl co nejsilnější a role do sebe zapadaly," mínil Červený, jenž má před sebou i jednání o nové smlouvě.
Věří, že povedená sezona okořeněna reprezentačními starty mu pomůže k nějaké dobré nabídce, ale nechává na agentovi, ať přijde s něčím konkrétním. „Zatím ještě nejsem rozhodnutý, kde budu, ale preferoval bych zahraničí. Rád bych, aby to dávalo smysl jak pro mě po hokejové stránce, tak i pro rodinu," zdůraznil Červený.
Zleva brankář Roman Will, Michal Jordán a Slovák Adrián Holešinský.
„Máme dítě, takže všechno proberu i s manželkou, aby byla také spokojená. I jejich zásluhou se mi ta sezona tak povedla, podporovali mě, bez nich bych nikam nešel. Jsou pro mě nejvíc," dodal. Ve hře je setrvání ve Finsku, nebránil by se ani KHL. „Záleželo by vážně na podmínkách, na možnostech bydlení a dalších okolnostech, jako je zájem klubu a podobně. Takové ty klasické věci, co hráči řeší. Všichni chtějí být v co nejlepším městě a dostat co nejvíce peněz," smál se.
