Dědeček je legendou českého hokeje, on hraje za Maďarsko. Potřebovali pomoct, tak mi dali občanství, říká obránce

Herning (Od našeho zpravodaje) – Jeho příjmení prozrazuje maďarské kořeny, jsou však tuze vzdálené a odkazují až k pradědečkovi z otcovy strany. Však Szathmáry přiznává: „Maďarsky umím jen pár slov. Jsem tam dva roky, něco málo jsem pochytil, ale je to tak těžká řeč, že se mi to moc nedaří.“ A tak se spíš bude muset ve čtvrtek hlídat, aby si v případě čtvrtečního očekávaného vítězství Česka nezačal pobrukovat „Kde domov můj…“

„Bude to speciální, ale pobrukovat si nebudu,“ slíbí s úsměvem borec, který má na kontě 11 extraligových zápasů v Chomutově a skoro čtyři stovky v první lize.

Takže jak se vlastně stal Maďarem? Když před dvěma lety po konci v pražské Slavii hledal novou práci, agent mu doporučil Maďarsko s tím, že by mu případné občanství mohlo pomoct k tomu, aby nebyl brán v Miškovci za cizince. Myšlenka však rychle přešla v realizaci, když ho loni na podzim Maďaři pozvali na reprezentační kemp do Budapešti, kde uspěl.

„Nároďák byla třešnička na dortu. Oni potřebovali maličko pomoct a já občanství neměl. Jel jsem na první kemp a bylo to tak, že pokud mě budou chtít, tak mi občanství udělají, a když ne, tak by to zařizoval klub,“ popisuje 29letý obránce.

On sám jen doložil své vzdálené maďarské kořeny a „jsem tady“.

Se spoluhráči i trenéry komunikuje v angličtině, společně se Švédem Henrikem Nilssonem mají na týmové a předzápasové porady překladatele. Teď před čtvrtečním mačem proti Čechům může naopak on dát koučům pár rad. „Jsou to favorité turnaje, mají tu skvělý výběr a mohou pomýšlet na medaile. A jestli jim fandím? Možná až v play off.“

Možná na ledě překvapí pár českých hráčů, kdo to stojí proti nim. Vždyť v Chomutově se kdysi v kabině potkal s Romanem Červenkou, s Ondřejem Beránkem hokejově vyrůstali v havlíčkobrodské Kotlině, dobře se zná také s Jakubem Flekem. Píší mu teď i mnozí bývalí spoluhráči, kteří se dlouho neozvali, že by je nikdy nenapadlo, že bude hrát na MS. „Mě taky ne a vidíte, jsem tady,“ odpovídá.

Když vyrůstal v Brodě a Jihlavě, tak navzdory jeho příjmení o něm mnozí věděli, že z maminčiny strany je jeho dědečkem výjimečný hokejový borec Jan Suchý. Později se to stalo známým faktem i při jeho prvoligových angažmá. „V Maďarsku to nikdo nevěděl, byl jsem od toho oproštěný. Ale teď už to taky zjistili, takže jsem v tom zase.“ A ač to vnuk zdaleka nedotáhl tak daleko jako „Souška“, tak je teď přece jen na velkém světovém turnaji. „Troufám si říct, že by byl děda hrdý.“

Zemřel před čtyřmi lety.

Je jasné, že v maďarském dresu těžko naváže na dědovy čtyři stříbrné medaile, protože pro outsidera je klíčové se zachránit. V úterý překvapil Kazachstán (4:2), další důležité duely proti Dánsku a Norsku přijdou. „Máme cíl se konečně udržet v elitní skupině. Budeme chtít postupně nahoru, ale nebudeme tady teď vyhlašovat nějaké nesmyslné věci. Kdyby se náhodou povedlo vyhrát pár zápasů, tak by to bylo skvělé,“ říkal Szathmáry už před turnajem.