Domácí šampionát je boží, bude to mrzet do konce života, vzpomíná na bramboru z Prahy Nakládal

„Je těžké říct jednu vzpomínku. Je jich tolik, že na to nezapomenu do konce života. Ale celkově asi ta atmosféra, fanoušci, kteří nás hnali dopředu. Bylo krásný, jak tím žila celá republika,“ vypráví Nakládal. „Člověka to úplně celé pohltilo. Do dneška, když vidím, jak tam lidi začnou skákat Kdo neskáče, není Čech, tak mi jde úplně husí kůže po těle,“ připomíná legendární fanouškovský pokřik šestatřicetiletý bývalý obránce.

Diváci vytváří na domácích, nejen hokejových šampionátech skvělou kulisu. „Ti fanoušci hráče ženou. Když začnou skákat a fandit, tak dokážou vytvořit takovou atmosféru, že tým opravdu ženou,“ říká z pohledu hokejisty na ledě Nakládal. „Hráč se samozřejmě koncentruje na zápas, ale zároveň vnímá to dění okolo sebe a diváky, takže je to ohromné plus pro domácí týmy, kdy cítí toho šestého hráče v zádech.“

Očekávání před domácím publikem je ale vždycky o něco větší. „Je to svazující, tým je pod ohromným tlakem. Ale před těmi devíti lety to bylo boží, já jsem si to hrozně užíval a myslím, že by mi všichni ti kluci, co tady hráli, dali za pravdu a ti, co jsou tu dneska, by to řekli taky,“ je přesvědčený Nakládal.

Během šampionátu v roce 2015 bydlel národní tým v Selském dvoře v pražské Hostivaři a do O2 areny dojížděl. „Mělo to výhodu, že jsme tam byli hezky uklizení, byli jsme tam sami. Taky to mělo svoje kouzlo, bylo to jiný,“ vzpomíná medailista z roku 2012. „Ale přiznám se, že já měl radši, když to bydlení bylo hned u haly.“ Letošní výběr bydlí v hotelu Stages hned vedle haly. „To v roce 2015 nebylo možné, protože ten hotel tady ani nebyl,“ směje se Nakládal.

V paměti bývalému bekovi nejvíce utkvěl čtvrtfinálový duel s Finskem. „To byla euforie neskutečná. Pamatuju si to, jako kdyby to bylo včera,“ říká Nakládal a vzpomíná i na dnes už legendární gól Jaromíra Jágra na 4:3 při kterém se „zvedla“ střecha O2 areny. „Jarda to vzal na sebe a pamatuju si, že jsme to vnímali, že tohle je ten postupový gól a jde se dál, byť bylo asi pět minut do konce zápasu,“ přibližuje emoce na střídačce.

Ta největší radost a euforie, ale přišla až po utkání. „Neskutečně jsem si užíval, když hrála česká hymna a spadl ze mě tlak, že ten první krok jsme zvládli a budeme na domácím šampionátu hrát o medaile,“ přidává vzpomínku Nakládal.

Národní tým ale v roce 2015 v dalších dvou zápasech nezvládl vstřelit ani gól a medaili nezískal. „Tak to v tom sportu chodí. Mrzelo to ale o to víc, že to bylo domácí mistrovství a tenkrát i bronz by měl cenu zlata. Mrzí to hodně a bude to mrzet do konce života,“ připouští šestatřicetiletý bývalý obránce, který bude hostem závěrečných Studií MS HOKEJ na Sport.cz.