Finská média velebí Barkova. Švýcarsko má stigma, hlava mu selhává v zásadních momentech

Dvakrát po sobě dovedl Floridu Panthers k vítězství ve Stanley Cupu, teď, když kvůli operaci pravého kolene promeškal celý ročník NHL, se jeho tým neprobil ani do play off. A přece Aleksander Barkov zase završil sezonu tím, že směl jako kapitán zvednout nad hlavu blyštivý hokejový pohár, o němž o pár desítek minut později řekl: „Je docela těžký a medaile taky. Je to pro mě velká věc, protože jsem o zlatu z mistrovství světa vždycky snil. Máme skvělý tým, každý hrál za to, co nosí na dresu, za svou zemi.“

Vychválil brankáře, své parťáky, o sobě ze skromnosti i logiky po vítězném finále (1:0) v mixzóně nemluvil.

Ale finská média právě 30letého útočníka považují za klíč Suomi k triumfu. „Ve zlatém týmu vše začíná u Aleksandra Barkova. Kapitán byl hlavním důvodem, proč Lvi letos bojovali o zlato. Rozhodnutí kapitána šampionů Florida Panthers jet na mistrovství světa vytvořilo pozitivní spirálu. Když se přihlásil jeden z nejlepších hokejistů světa, následovala ho řada dalších posil NHL, počínaje Mikaelem Granlundem. Barkov přinesl Lvům klid, sebevědomí a odvahu, což se odrazilo i ve výkonu týmu. On Finům změnil mistrovství světa, dal týmu pocit, že zlato je jejich osudem,“ píše list Ilta Sanomat.

I hokejový novinář Simo Arkko z webu Yle vyzdvihuje ve svém komentáři přínos Barkova a rovněž přidává, že po jeho rozhodnutí zúčastnit se šampionátu ve Švýcarsku následovaly přísliby i od dalších finských borců z NHL. „Helenius (střelec jediného finálového gólu) se stal hrdinou, ale hrdinou se stal jen díky kapitánovi Aleksandru Barkovovi. Mistrovství zosobňuje Barkov, vedle něhož měl mladý umělec, jako Helenius, příležitost zazářit. V hokeji se často říká, že když jeden hráč chybí, ostatní musí jeho roli převzít a nahradit ho. Ale viděli jsme, že Barkova nahradit nejde. A můžeme se oprávněně ptát, zda by Lvi Anttiho Pennanena dokázali hrát alespoň trochu takový hokej bez Barkova.“

Sám si pamatuji roky 2015 a 2016, kdy jsem kvůli Jaromíru Jágrovi navštívil několik zápasů Panthers a ten Barkovovi věštil velkou budoucnost. Líbilo se mu, že se od něj mladík učí, nechává si poradit. Teď ho mnozí Finové označují za svého nejlepšího hráče všech dob. „Ačkoliv se Barkov ve svých projevech snaží snížit svou důležitou roli, jeho vliv sahá daleko za hranice jeho vlastní hry. Dodává sebevědomí hráčům okolo sebe,“ míní Sami Hoffrén z listu Ilta Sanomat.

Ten ale také zmiňuje tuze smutný osud Švýcarska, které prohrálo třetí finále v řadě, v němž opět nedalo gól. Ztratilo i finálové bitvy v roce 2013 a 2018, přičemž brankově se prosadili naposledy právě v roce 2018 v čase 23:13. Od té doby neskórovali ve finálových zápasech 249 minut a 31 vteřin(!). „Vystřelili více než 90krát, aniž by zasáhli cíl. Švýcarsko už má trapné stigma. Za posledních 13 let prohrálo všech pět svých finále. Hlava jim selhává v zásadních momentech.“

A také švýcarská média poukazují na tlak, s kterým se domácí tým nedokázal vyrovnat, protože tentokrát přece jen bylo něco jinak než v minulosti. „Tam jsme neměli co ztratit, ale mohli všechno vyhrát. Teď to byl první zápas, ve kterém Švýcaři neměli co vyhrát, ale mohli všechno ztratit. Už nebyli outsideři, ale favorité s lepšími statistikami. Očekával se titul mistra světa,“ píše respektovaný švýcarský žurnalista Klaus Zaugg z webu Watson.

A letošní finále nazývá „zápasem století“, které se ale pro domácí začalo rozplývat na začátku druhé třetiny, kdy neproměnili přesilovku 5 na 3. „V předchozích finálových zápasech panovala jistota, že když nevyhrajeme, další příležitost přijde - v roce 2026 v naší zemi. Narozdíl od ostatních gigantů - Česka, Finska, Švédska, Kanady, USA – je naše základna úzká. Neprodukujeme světové hráče pořád. Neexistuje žádná nová ‚zlatá generace‘. Takže jsme neprohráli jen finále, ale příležitost, která se možná nikdy nevrátí. Nikdy v historii nedošlo ve švýcarském sportu k tak vysokému zklamání.“