GLOSÁŘ Z TAMPERE: Ať si Pastrňák s Vejmelkou rozbalí dárek k narozeninám

O čtvrtfinále se často mluví jako o zápase, který odděluje úspěch od neúspěchu. Je to opakující se klišé, avšak má v sobě kus pravdy, protože výhra a přežití na šampionátu až do závěrečného víkendu, v němž se rozdávají medaile, vždycky zmobilizuje širokou veřejnost a vlije naději, že zase budeme vítězné hochy nadšeně vítat na Staromáku. A český hokej, který si už deset let asketicky ordinuje medailový půst, by onen velký mejdan nutně potřeboval.

Coby motivaci pro děti, které se mohou upnout ke svým hrdinům.

Coby stimul pro rodiče, že má smysl potomky na hokej přivést.

Coby uklidnění i povzbuzení pro sponzory, že hokej není pro jejich „milodary" jen černou stokou.

Vypadnutí s Německem, které masy fanoušků (ne)právem považují za outsidera, by zkrátka bylo jen další těžkou ránou do bídných časů, které tuzemský hokej posledních patnáct let prožívá.

Ne, ve čtvrtek odpoledne se v Helsinkách rozhodně nemá zrodit Potěmkinova vesnice. Případná výhra nad Německem totiž neuhladí a neskryje všechny potíže, se kterými se český hokej potýká. Ani po ní neutichnou vnitřní sváry hnutí, které naopak před blížícími se červnovými volbami prezidenta svazu budou spíše eskalovat.

Ale může alespoň zklidnit situaci u seniorské reprezentace, že se angažováním Kariho Jalonena i jeho plánem obohatit svými znalostmi zdejší trenéry, vydala po správné cestě. Že se ústředním bodem kandidátů na uvolněný post svazového prezidenta nestane apel, že český národní tým musí trénovat Čech a že po třech měsících zase neroztrháme to, co jsme si v březnu odhlasovali za spásu.

Tak snad nejen dva zmínění oslavenci ve čtvrtek rozbalí dárek, který v sobě bude skrývat ještě další dva opentlené balíčky a které je následně dovedou až k mejdanu na Staromáku.