Není to můj styl, ale kochal jsem se, přiznal Rulík. A vzpomínal na 39 let starou jízdu stopem do Prahy

Jde o nejlepší moment vaší trenérské kariéry, nebo je srovnatelný s rok a půl starým postupem s dvacítkou do finále MS?

Je to hodně podobné. Se dvacítkou jsme tehdy 22 let nebyli ve finále, to je spousta let. To dojetí nebo ten pocit byl strašně silný. Tady je to ještě umocněné o domácí prostředí. Aréna a lidi v ní dodávají týmu a hráčům energii. To jsme nezažili. S dvacítkou jsme (ve finále) byli hosté, Kanada jako domácí. V tom se to vůbec nedá porovnat, je to o několik levelů výš.

Stihl jste se na konci zápasu kochat euforií na tribunách?

Není to úplně můj styl, ale jo. Poslední minutu, kdy jsem věděl, že už nám to neuteče, jsem se na střídačce trošku uvolnil.

Které faktory v semifinále rozhodly?

Že nám Švédové na začátku za stavu 1:0 a 2:1 neodskočili. Nastoupili ohromně sebevědomě, silní na kotouči. To jsme všechno věděli. My jsme z nich měli trošku respekt. Malinko jsme čekali, co s námi provedou. První gól dobrý, druhý gól nešťastný odraz, ale dokázali jsme dát na 1:1 a na 2:2. Uhráli jsme remízově první třetinu a ta druhá rozhodla. Jak jsme odskočili na 5:2, byl takový klíč k zápasu.

Švédové do semifinále dostali za celý turnaj 10 gólů, vy jste jim jich nasázeli sedm…

Když dostali na 2:5, začali víc riskovat. Tam si šli za přesilovkami, které dostali, snížili na 3:5 a zase šli do rizika. Z toho ve třetí třetině pramenily naše brejkové situace, protože to neměli zajištěné. Prostě nám to vyšlo.

Myslíte, že Švédové ve druhé třetině podlehli atmosféře na stadionu?

Nevím, to je otázka pro ně. Každopádně nám druhá třetina vyšla výborně.

Čím si vysvětlujete, že zatímco čtvrtfinále s USA přineslo jediný gól, semifinále hned 10?

Každý zápas je jiný. S Amerikou to byla taktická záležitost, skvělí gólmani na obou stranách. Když sledujete NHL, taky tam jsou zápasy 1:0, 2:1 a bum 6:1. Dneska byla produktivita excelentní. Pomohla nám.

Je to o to cennější při síle Švédů?

Myslím, že hodně pomohlo domácí prostředí. Ten impulz, ta energie navíc do hráčů. Nevím, nedokážu posoudit, ale kdybychom nehráli doma, tak bychom to proti tak silnému týmu měli daleko těžší.

Je pozitivní zjištění, že mužstvo vyhrává i bez gólového příspěvku Pastrňáka?

Je to o týmu, o týmovém výkonu. Každý zápas se třeba daří jedné lajně trošičku víc a jedné malinko míň. Vůbec není rozhodující, kdo ty branky dá. Jsme tady jako mužstvo. Myslím, že Švédové na ně (Zachovu formaci) stavěli ty nejlepší hráče. Zase se trošku uvolnil prostor pro další lajny. Dneska se to stoprocentně potvrdilo.

Jak je na tom zdravotně obránce Krejčík, který dostal pukem do obličeje a třetí třetinu musel odehrát s košíkem?

Jede do nemocnice, bude tam asi nějaký zákrok. Uvidíme zítra.

Bude nedělní poslední krok ten nejtěžší?

Je vždycky nejtěžší.

Když národní tým naposledy postoupil na domácím MS do finále, psal se rok 1985. Vzpomenete si z fleku, co jste tehdy při zisku zlata dělal?

Jel jsem stopem z Prahy, trvalo to asi šest hodin. Zápas jsem přímo neviděl. Byl jsem v Praze, chtěl jsem se dostat do haly. Bylo mi dvacet, byl jsem po škole, po maturitě. Strašně jsem si přál na finále dostat, ale nepovedlo se. Jel jsem stopem nazpátek, zase trval šest hodin. Když jsem přijel tenkrát do Ostrova, dozvěděl jsem se, že naši udělali titul. Pamatuji si to docela přesně.

Jak přesně jste se o titulu mistrů světa dozvěděl?

Z nějakých zpráv nebo z Branek, bodů, vteřin.