Pěsti i nadávky na ledě. Češka ukazuje, že ženský hokej má grády. Přece se nenechám mlátit, říká

Esbjerg (Od našeho zpravodaje) - Téměř v každém zápase na šampionátu jste ji viděli, jak před brankou zvedá ruce a rozjíždí pěstní souboj, byť ten se sudí v ženské kategorii snaží rychle roztrhnout. Ve středečním mači proti Američankám, které patří v ženském hokeji do těžké váhové kategorie, už ale i rozhodčí byly „benevolentnější“, a tak se potyček mezi Kaltounkovou a soupeřkami zrodilo několik.

„Známe se z ligy, vždycky do mě jdou, já to čekám, baví mě to a myslím, že to baví také protihráčky. O tom hokej přece je a zvyšuje to i sledovanost našeho sportu,“ říká Kaltounková.

Na konci druhé třetiny se v oslabení hnala před americkou brankářku. Zabrzdila, ale aniž by ji ohodila ledem, hned k ní přifrčela Kellerová a začala strkanice. K překvapení všech to vyloučením odskákala jen Kaltounková, která vyfasovala dvě minuty za hrubost, a Češky šly do tří. „Já se prát nechci, když je ale potyčka, tak z toho souboje neodjedu. Nenechám do sebe mlátit, mám hrdost, ale taky nechci oslabit tým. Pokud by to nebylo na místě, tak bych rukavice neshazovala. Kdybych chtěla, tak by to před tou brankou vypadalo ještě líp, bylo to zatím jen pošťuchování,“ vyprávěla útočnice.

Do třetí třetiny šel tým se ztrátou 0:6, Kaltounková měla pifku, a tak když se ne a ne gólově prosadit, přidala na důrazu. Však i kouč Ivo Mocek popisoval: „Je to součást její hry a ona ví, že v současné době nepřináší to, na co je zvyklá, což je ofenzivní hra a góly. Snaží se to vynahradit fyzickou hrou, dostat se soupeřkám pod kůži. A mně se líbilo, jak hrála.“

Nebyl sám. I za rozhodnutého stavu se srážela, bojovala. Kanadská stanice TSN detailně rozebírala její souboj ze třetí třetiny s Caroline Harveyovou, která tedy při pohledu na opakované záběry a za stavu 7:0 působila poněkud neklidně. Když to na trestné viděla i Kaltounková, jen nechápavě kroutila hlavou. Věděla však, že je pro Američanky terčem. „Já to hraju taky tak. Jedou tam slovní hrátky i hra tělem. Soupeřky si asi myslí, že mi to ubližuje, ale mě to baví a nakopává,“ přiznala.

A co si představit pod takovým pojmem „slovní hrátky“?

„Šly do mě kolikrát vulgárně, ale pořád to bylo spíš takové pošťuchování.“

Bitky, při kterých by se shazovaly rukavice, ještě nejsou součástí ženského hokeje, navíc při turnajích IIHF by hrozila zbytečná suspendace do dalšího utkání, a tak Kaltounková neukázala celý svůj repertoár. Přesto cítila, že si na ledě získala respekt. „Dostala jsem se jim pod kůži a pak při mých střídáních dělaly chyby. Viděla jsem, že když se na ně rozjíždím, raději puk odhodí a máme z toho protiútok. Je důležité, že to mají v hlavách.“

Nejspíš něco podobného lze čekat i při pátečním čtvrtfinále proti Kanadě, protože je to soupeř podobného ražení jako USA, hráčky stejně jako Kaltounková působí v PWHL. „Proti Americe to bylo emotivní. Chtěly jsme po těch posledních zápasech, kdy naše výkony nebyly dobré, ukázat, že furt bojujeme za Česko. Chtěly jsme to urvat a s tím přicházejí emoce.“

Ovšem i proti Kanadě platí, že jen silné emoce nestačí. Musí přijít hlavně góly. A pokud by jich Češky daly víc, šlo by o skutečný hokejový zázrak na ledě.