Sezona snů pro českou kometu nekončí. Dlouhán z Rangers je na mistrovství a hrdě nosí lvíčka na hrudi

Když v neděli večer četl kouč Radim Rulík jména vyvolených, on mohl být navzdory věku v klidu. Už po turnaji v Českých Budějovicích měl nominaci na světový šampionát takřka jistou, protože trenér mu pro následující Švédské hry dal volno, aby doléčil poraněné rameno. A víceméně tak Rulík naznačil, že Chmelař figuruje v jeho plánech.

„Jsem moc rád, že mi trenéři umožnili, abych si mohl dát rameno do kupy. Teď se cítím fakt skvěle a těším se, až na ledě ukážu, co ve mně je.“

A zatímco národní tým se usadil v Ängelholmu, on v Česku poctivě trénoval a týden bez zápasů mu pomohl se dát do stoprocentní formy. „Každý hráč sní, že se dostane na mistrovství, snažil jsem se každý den makat a týden stačil. Chci ukázat to nejlepší, co ve mně je, a hrát hrdě se lvíčkem na hrudi.“

V Českých Budějovicích byl součástí lajny „dvou věží“, když měl po boku dalšího dlouhána Adama Klapku a na centru Matyáše Melovského. Klapka se však do finálního výběru nedostal a ani k Melovskému ho zatím Rulík nevrátil. Na prvním tréninku ve švýcarském Fribourgu byl Chmelař součástí čtvrtého útoku s karlovarskými „dvojčaty“ Beránkem a Černochem, zároveň tu konečně led sdílel i s jedním ze svých hokejových idolů, Romanem Červenkou. „Je to další splněný sen zahrát si s někým takového kalibru,“ přiznává Chmelař, který si před dvěma lety coby fanoušek vášnivě užíval zlatou pražskou jízdu.

Teď už je i on pevnou součástí týmu. Zprvu to přitom vypadalo, že sezonu znovu prožije na farmě Rangers v Hartfordu a možná tak pro reprezentační trenéry zůstane v utajení. Výrazně nevyšly ani první dva „povoláváky“ do prvního týmu, až po tom třetím březnovém se na Manhattanu - i kvůli výsledkové krizi Rangers - trvale usadil. „V Hartfordu jsem makal, co to šlo, abych dostal třetí telefonát. Když přišel, tak už jsem příležitost chytil za pačesy, nepustil ji a ukázal, co ve mně je. A zůstal až do konce sezony.“

Díky téměř dvěma metrům umí dobře vykrývat prostory, prokazuje herní inteligenci při výběru místa, dobře předvídá. Po Tomáších Galvasovi a Cibulkovi a Matyáši Melovském je čtvrtým nejmladším hráčem současného reprezentačního výběru a budoucností tuzemského hokeje. „Musím říct, že starší kluci byli super a hned nás vzali do party. Být v české kabině je něco jiného a užívám si to.“

Tak snad jeho sezona snů nekončí jen samotnou účastí na šampionátu…