Debut v NHL, první gól za Rangers a teď i boj o mistrovství světa. Je to sezona snů, říká mladík a chce slyšet hymnu

Je. Kdyby mi někdo před ní řekl, co se všechno stane, tak nevím, jak bych na něj koukal. Odehrál jsem první zápas v NHL, dal první gól a teď přijde i první start za áčko v reprezentaci. Co jsem si mohl přát, se splnilo. Na nároďák se těším strašně moc, přímo brutálně. Sezona skončila brzy a prodloužit si ji je vždy super.

A já objevil trošku jiný svět. Letěli jsme týmovým letadlem, což pro mě bylo úplně něco nového. Zázemí a všechno okolo NHL je jiné, takže každý den mě něco vystřelilo ze sedačky. Samotný zápas byl splněný sen. Snažil jsem si užít každou vteřinu, co jsem na ledě byl. V hledišti seděli rodiče. Škoda, že přítelkyni zamítli víza a nemohla tak přiletět, což byla jediná kaňka na tom všem.

Jo, s (Travisem) Hamonicem. Já jsem ho v první třetině trefil a úplně se mu to asi nelíbilo, tak mi ve třetí třetině začal sahat do obličeje. Kluci ze střídačky mě hned burcovali, abych shodil rukavice, tak jsem si řekl, že je shodím. Trošku to okořenilo debut a myslím, že to je něco, na co budu vzpomínat.

Tam se mi ale ten zápas vůbec nepovedl. Když jsem byl na ledě, soustředil jsem se na špatné věci. Takže jsem nebyl spokojený, a když mě poslali podruhé zpátky, snažil jsem se změnit svůj mindset (nastavení mysli). Věděl jsem, že ta šance hrát NHL není nekonečná a nevěděl jsem, jestli přijde znovu. V Hartfordu jsem makal, co to šlo, abych dostal třetí telefonát. A když přišel, tak už jsem příležitost chytil za pačesy, nepustil ji a ukázal, co ve mně je. A zůstal až do konce sezony.

Určitě, lhal bych, kdybych řekl ne. Pamatuji si, že jsem si před zápasem šel lehnout, nemohl jsem spát, protože jsem přemýšlel, že by ten gól už mohl přijít. A když skutečně přišel, tak se mi určitě ulevilo a měl jsem od té doby takovou větší pohodu na hokejce.

Pro mě kluka z malého města (Nové Město nad Metují) to je úplně šílené město. Furt se něco děje – když si jdu lehnout před zápasem, tak všude houkají sirény. Je to něco, na co si musíte zvykat. Zároveň před zápasem vždycky jedeme hned po rozbruslení z tréninkové haly do Madison Square Garden, protože jinak bychom tam asi nedojeli včas. Ale tahle aréna je asi to nejvíc speciální místo, kde hrát své první zápasy NHL a dát první gól. Nikdy nevymažu z hlavy, když fanoušci začali křičet ten významný pokřik po mé brance. Strašně jsem si to užil a snažil jsem se všechnu tu atmosféru v sobě vstřebávat.

Bydleli jsme mimo, takže ve středu města jsme byli jen na hotelu před zápasem. Zašel jsem se podívat na Times Square, ale před zápasem jsem tam žádné aktivity nedělal. Jen vnímáte, že jdete po ulici a všude je strašně moc lidí. Uvidíme, co vám řeknu příští rok.

Po třetím povolání jsem byl první dva týdny na hotelu. Potom mi nabídli, že můžu bydlet s Gabem Perreaultem na apartmánu. Takže do konce sezony jsem zůstal tam.

Ano. Klubově se ta sezona nevydařila v Rangers ani na farmě v Hartfordu. Ale určitě jsem cítil, že když už vypadá, že sezona bude mít špatný konec, tak šance může přijít. Snažil jsem se o to víc dřít v Hartfordu, abych se dostal nahoru. A pak už jsem nechtěl zpátky. Pro starší hráče je play off, Stanley Cup to, proč hrají. Ti, kteří ho nikdy nevyhráli, jsou po něm strašně hladoví. Zároveň myslím, že když jsme tam přišli my mladí, tak jsme vše zažívali poprvé, pořád jsme se usmívali a starším to dodalo energii, že jsme rok dokončili celkem slušně. Jen už bylo pozdě na to otočit sezonu. Starší byli za námi, že máme s tou energií pokračovat, vzpomněli si na své první zápasy. Občas si z nás dělali srandu, že jsme oslavovali i asistence, ale chápali, že tím žijeme. Na tom se dá stavět. Kdyby sezona pokračovala, jak byla v lednu, tak by celá organizace byla víc naštvaná. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet po létě.

Určitě se o to snažím. Každý hráč chce být ve správný čas na správném místě a já chci číst hru, jak nejlíp umím. Snažím se přečíst hru o vteřinu dřív, než tam jde puk, a myslím, že mi to pomáhá právě třeba při napadání a vybojování puků.

Kdyby to dopadlo, bylo by to pro mě nejvíc. Dát si na sebe národní dres je čest a k tomu slyšet hymnu na modré čáře… Vzpomínám na to z dvacítek. Takže budu dělat maximum a uvidíme, jestli to dopadne, nebo ne.